Ústřední
vláda ČLR uskutečnila v Tibetu v roce 1959
demokratickou reformu a odstranila reakční a
zpátečnickou feudální vládu.
Miliony nevolníků a otroků bylo
emancipováno a stali se v Tibetu pány. Od té
doby Tibet vstoupil na cestu k socialistické
společnosti. Vybudování Tibetské
autonomní oblasti v roce 1965 a nastolení
regionální autonomie etnických menšin
systematicky garantovalo politická práva
tibetského lidu, aby se jako rovný podílel na
správě státních
záležitostí. Tak Tibet vstoupil na novou
cestu svého rozvoje.
30 let
od vytvoření Tibetské autonomní oblasti
se její lid nejen těší - jako lid
jiných národností - plným
občanským a politickým právům podle
ústavy, ale také má zaručena
speciální práva zabezpečená
zákonem o regionální národní
autonomii Čínské lidové republiky.
Počet místních
úředníků tibetské národnosti a
jiných etnických skupin rychle vzrůstá.
V roce 1998 počet místních
úředníků tibetské národnosti a
jiných etnických skupin činil 74.9% z
celkového počtu v Tibetské autonomní
oblasti.
Tibetské ženy
mají stejná práva jako muži na
řízení v politických
záležitostech. V současnosti počet
tibetských žen zaujímajících
vedoucí pozice činí 32.80 z celkového
počtu v oblasti.
Svoboda
náboženského vyznání mezi
tibetským lidem je zajištěna a
chráněna. Od osmdesátých let
čínská vláda věnovala více
než 300 milionů juanů a velké
množství materiálů, jako zlata a
stříbra, na renovaci a ochranu paláce Potala,
Joghangského kláštera a jiných
klášterů. Tibet má nyní přes
1.700 náboženských objektů, kde je
garantována normální
náboženská aktivita pro
věřící v Tibetu.
Ústřední vláda
přikládala vždy velkou důležitost
ochraně a rozšiřování
skvělých tradic tibetské kultury a
přijala celou řadu opatření pro
uznávání, ochranu a rozvoj tradiční
kultury tibetské národnosti. Práce na
systematickém zkoumání,
sbírání, studování a
zveřejňování tradičního
kulturního dědičství v širokém
měřítku běžně pokračuje.
Byla přijata opatření ke studiu a
používání tibetského jazyka a
dvojjazyčného vyučování
(čínského a tibetského), což
prakticky garantuje svobodu tibetského lidu v
užívání a rozvíjení svých
vlastních jazyků.
Ústření vláda respektuje
tradiční zvyky a praktiky tibetského lidu a
užívá speciální
měřítka kontroly porodnosti v Tibetu.
Plánování rodin je uplaňováno pouze
mezi tibetskými úředníky a
pracovníky. Pro zemědělce a pastevce,
kteří představují 88%
veškerého obyvatelstva oblasti, nikdy nebylo
plánování rodin uplatňováno.
Vláda pouze provádí veřejné
propagace, aby je informovala o racionální
porodnosti a metodách, jak porodit zdravé
děti. V pohraničních oblastech s
řídkou populací dokonce ani veřejné
propagace nejsou prováděny. Po řadu let byla
v Tibetu porodnost a přirozený vývoj populace
vyšší než celostátní
průměr. Od roku 1959 do 1998 se zvýšil
počet obyvatelstva Tibetské autonomní oblasti
o 193,98% (či 1,2336 milionů). V tomto období
zaznamenával Tibet nejvyšší
populační růst v tomto století.
Tibeťané zaujímají trvale drtivou
většinu obyatelstva Tibetské autonomní
oblasti.
S cílem
podpořit rychlost a komplexnost rozvoje Tibetu
ústřední vláda ustavila a
provádí celou řadu speciálních
kroků a preferenčních opatření,
jako jsou výzvy celému národu podporovat
Tibetskou autonomní oblast. Rozsáhlá
finanční podpora, investice v kapitálové
výstavbě a speciální subvence jsou
poskytovány Tibetu, aniž by mu byly
ukládány daně.
Od padesátých let do roku 1997
ústřední vláda vložila do Tibetu
více než 40 miliard juanů (asi 5 miliard
dolarů) a dodala regionu velké množství
zboží a materiálů. Jen v posledních
letech ústřední vláda umístila v
Tibetu každým rokem přes 1,2 miliard
juanů finančních subvencí.
Dodatkem ke 43 projektům v
celkové hodonotě 477 milionů juanů od
devíti provincií a municpalit v roce 1984 bylo v
roce 1994 ústřední a místními
vládami zahájeno dalších 62
projektů. Celkové investice ve výši 4
miliard juanů, a více z těchto projektů
již bylo dokončeno a uvedeno do činnosti. Ve
stejné době byl velký počet
úředníků a techniků poslán do
Tibetu a 15 provincií a měst bylo
požádáno, aby poskytly pomoc svým
partnerům v regionu, což velmi urychlilo
sociální a ekonomický rozvoj v Tibetu.
Statistiky uvádějí,
že hrubý domácí produkt v Tibetu
dosáhl 9,8118 miliard juanů v roce 1998, 47,1
krát více než v roce 1959. Úhrnná
hodnota průmyslové výroby v roce 1998
dosáhla 1,365 miliard juanů, 31 krát
více než 1959. V roce 1998 celková produkce
obilí dosáhla 850.000 tun a bylo 22.1 milionů
kusů dobytka. Celkový přírůstek
hodnoty zemědělství a
živočišné výroby dosáhl 4,38
miliard juanů v roce 1998, t.j. 30,4 krát
více než v roce 1959.
Rychlý rozvoj se očekává v
obchodu, turismu, jakož i v infrastruktuře, jako
je doprava, spoje a energie.
Vzdělání, věda a technika
rovněž zaznamenaly rozkvět a znamenitá
tradiční tibetská kultura rychlý rozvoj
a pokrok.
Tibet má
nyní 4.365 škol, v nichž je zapsáno
více než 400.000 studentů. Počet
dětí zapsaných do základních
škol se zvýšil o 81,3% a negramotnost klesla
o 47% z původních 97% před rokem 1959.
Hygienická a
zdravotní situace v Tibetu se rovněž
značně zlepšila. Tibet má nyní
1.300 zdravotních zařízení, 20 krát
více než 1959 a počet lůžek v
nemocnicích dosáhl více než 6.700.
Počet lékařského personálu
překročil 10.000. Průměrný
počet nemocničních lůžek a
lékařů na 1000 obyvatel je v Tibetu
vyšší, než je celostátní
průměr. Průměrná délka
života se zvýšila z 35 let v minulosti na 67
let v současnosti.
Život Tibeťanů se podstatně
zlepšil. Téměř žádný
tibetský zemědělec či pastevec už
netrpí nedostatkem potravy a oblečení.
Čistý příjem na hlavu dosáhl 1,158
juanů a 50% z nich žije na poměrně
dobré životní úrovni. Příjem
městského obyvatelstva na hlavu dosáhl v
Tibetu 5.438 juanů v roce 1998, více než je
průměr v zemi.
V
současnosti žijí lidé v Tibetské
autonomní oblasti v podmínkách politické
stability, ekonomického rozvoje, sociálního
pokroku, národní jednoty. Tibetský lid
žije a pracuje v míru a spokojemosti.
