Hlavní Menu > Aktuality
Lhasa už není „zakázané město"



V srpnu letošního roku jsem navštívil Tibet, kde jsem celý týden poznával krásy země na „střeše světa“. Se čtenáři Haló novin bych se rád podělil o své zážitky a dojmy v desetidílném seriálu, ve kterém se budu věnovat různým tématům z oblasti historie, kultury, náboženství, lidských práv a životního prostředí. Čtenáře bych rád seznámil i s ekonomickým rozvojem, modernizací země, se životní úrovní a sociálním zabezpečením. O Tibetu si můžete přečíst spoustu knih, ale nic nevynahradí pohled na vlastní oči a skutečné osobní zážitky, které zůstanou v paměti celý život. Možná i tento seriál některé čtenáře přiměje k tomu, aby se do Tibetu vydali a poznali tamější krásnou přírodu, kulturu a pohostinnost.

První díl seriálu věnuji hlavnímu městu Tibetské autonomní oblasti – Lhase a pozoruhodným pamětihodnostem, které jsem tam navštívil. Hned během první krátké procházky ulicemi jsem zjistil, že mé původní povrchní představy o tomto městě příliš neodpovídaly realitě. Nejedná se totiž o zaostalé horské městečko s obyvateli v tradičních krojích, ale o poměrně vyspělé moderní město s mnoha atributy „západního životního stylu“. Na Lhase jsou z přírodního hlediska nejvíce fascinující obklopující himálajské velehory, dosahující nadmořské výšky 5500 metrů nad mořem, a z historického hlediska množství památek zapsaných na seznamu světového kulturního dědictví. Administrativní centrum Tibetu od 17. století patří mezi nejvýše položená města na světě a je tradičním centrem tibetského buddhismu, ve kterém do roku 1959 sídlil dalajláma. V současnosti zde žije okolo 250 000 lidí. Lhasa byla po mnoho staletí „zakázaným městem“ a její brány byly uzavřeny všem lidem ze Západu.

Dominantou města a největším turistickým lákadlem je bez pochyby palác Potála, jehož výstavba začala již v 7. století, avšak v následujících staletích byl poničen válkami a přírodními katastrofami. Současný komplex ze dřeva a kamene o rozloze 360 000 m² byl vybudován v letech 1645 - 1694 na příkaz pátého dalajlámy a od roku 1994 je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Potála, nacházející se na Červeném pahorku, je vlastně náboženským centrem celého regionu. Pro monumentální stavbu jsou typické tradiční trámy, sloupy, zlaté střechy a množství fresek, které zachycují tibetské náboženství i každodenní život obyvatel. Červený palác s hlavními buddhistickými síněmi se nachází v centru celé zástavby a slouží pouze náboženským účelům. Bílý palác byl postaven pro světské účely, především jako zimní rezidence dalajlámy. Část prostor ale sloužila k úřední správě Tibetu a také k ubytování mnichů. Ve čtvrtém poschodí se nachází Východní síň, v níž probíhalo mnoho významných náboženských a politických událostí, například intronizační ceremoniál dalajlámy. Během prohlídky paláce mě zaujal nejen přepychový interiér, ale i meditující mniši a množství bankovek poházených v celém interiéru paláce.

Asi tři kilometry na západ od Potály se nachází palác a park Norbulingka, někdejší tradiční letní rezidence dalajlámů. Zdejší park založil sedmý dalajláma v roce 1755 a spolu s palácem byl dokončen pod patronací osmého dalajlámy v roce 1783. Norbulingka se rozkládá na ploše 360 000 m2 a ve zdejší zahradě lze shlédnout více než sto druhů rostlin, včetně exotických a vzácných květin a bylin z domova i z ciziny, proto zároveň slouží jako botanická zahrada. Nachází se zde i malá zoologická zahrada, původně určená pro zvířata, která dalajláma dostal darem. Při návštěvě Norbulingky mou pozornost upoutaly nejen krásné zahrady a jezírka, ale v interiéru i koupelna a záchod čtrnáctého dalajlámy. Vzhledem k deštivému počasí nebylo možné si naplno vychutnat jedinečnou atmosféru tohoto místa, které na mě přesto velmi zapůsobilo. Stejně jako palác Potála, i Norbulingka je od roku 2001 na seznamu světového dědictví UNESCO. V posledních desetiletích ústřední vláda investovala značné prostředky do celkové opravy komplexu paláců ve Lhase v souladu s dlouhodobou politikou ochrany tradiční tibetské kultury.

Zajímáte-li se o historii a zároveň rádi nakupujete, je pro vás ideálním místem nejznámější obchodní ulice Barkhor, situovaná ve starém městském obvodu Lhasy a obklopující chrám Džókhang. V ulici dlouhé více než kilometr s více než tisíciletou historií, o které se říká, že symbolizuje štěstí a harmonii, naleznete množství stánků a obchodů se suvenýry a typickým tibetským zbožím. Obchodníci zde nabízí tradiční umělecká a řemeslná díla, národní oděvy a ozdoby, ručně tkané koberce a tibetské náboženské předměty včetně různých buddhistických sošek. Ostatně i proto se zde koncentruje nejvíce poutníků a turistů. A na tomto místě putování Lhasou ukončíme.



< Suggest To A Friend >
 
     <Print>