Hlavní Menu > Aktuality
Interview velvyslankyně Čínské lidové republiky v ČR pí. Huo Yuzhen o problematice klimatických změn pro deník Haló

2009/12/15

 

   

      Dne 15. prosince 2009 poskytla velvyslankyně Čínské lidové republiky v ČR pí. Huo Yuzhen interview deníku Haló týkající se problematiky klimatických změn. Celý text rozhovoru je následující:

 

·Jak Čína vnímá problematiku klimatických změn?

       Klimatické změny jsou velkou výzvou, jíž čelí celé lidstvo. Je zapotřebí, aby všechny země světa spojily své úsilí ke spolupráci a společnému čelení tomuto jevu. Společným konsenzem mezinárodního společenství by mělo být pohlížení na tuto problematiku z komplexního, všestranného a historického hlediska. Změny klimatu jsou zapříčiněny nekontrolovanou produkcí skleníkových plynů v procesu dlouhodobé industrializace rozvojových zemí. Znamená to tedy, že kdo problém způsobil, ten za něj také musí nést zodpovědnost. Na tomto místě bych ráda zmínila několik dat: během 155 let, od roku 1850 do roku 2005, bylo na celém světě vypuštěno 1,1122 bil. tun oxidu uhličitého, rozvinuté země vypustily celkem 806, 5 mld. tun oxidu uhličitého, což představuje 72% jeho celkové produkce. Evropská unie se na této hodnotě podílí 27,5% (souhrnná produkce na osobu: Evropská unie 542 tun, Německo 952 tun, Velká Británie 1125 tun, světový průměr na osobu 173 tun, na Čínu připadá pouhých 71 tun). V roce 2006 žila v rozvinutých zemích jedna šestina celkové světové populace, její produkce CO2 však stále dosahuje téměř 50%. Nehledět na historickou zodpovědnost a historická fakta a mlhavě mluvit o mezinárodní spolupráci či dokonce hovořit pouze o tzv. společné zodpovědnosti nemůže být pro obyvatele této planety přesvědčivé.

       V mezinárodní spolupráci v jakékoliv oblasti musí existovat základní normy. Základní normou pro oblast klimatických změn je princip „společné avšak rozdílné zodpovědnosti".

 

·Co přesně to znamená?

Každá země by měla podle této normy stanovit povinnosti, jež je třeba nést, a na tomto základě dobře vykonávat to, co je nezbytné. Realitou však je, že rozvinuté země nevykonávají tyto činnosti dobře. Na základě „Kjótského protokolu" z roku 1990 měly rozvinuté země kolektivně snížit produkci emisí o 5,2%, avšak ve skutečnosti ji naprostá většina rozvinutých států nesnižovala, ale naopak zvyšovala. U některých dokonce tato produkce vzrostla o více než 30%. Navíc slíbily rozvinuté země rozvojovým zemí poskytnutí financí a technologií, ale za posledních 20 let nikdo žádnou aktivitu z jejich strany v tomto ohledu neviděl.

       Co se týče transferu technologií, oddalují rozvinuté země v tomto směru svou povinnost tím, že jako důvod poukazují na „patentní ochranu", na to, že technologie patří firmám či že vlády nemohou v tomto směru zasahovat. Ve skutečnosti je transfer technologií do rozvojových zemí zákonnou povinností rozvinutých zemí. Kromě toho, pokroková technologie přátelská ke klimatu, kterou v současné době vlastní rozvinuté země, byla nashromážděna během jejich rozvoje založeném na vysoké produkci emisí. Takovéto technologie jsou nezbytné pro čelení změnám klimatu.

 

·Co je tedy třeba změnit?

Pokud chtějí být vyspělé země skutečně přínosem pro čelení změnám klimatu, musí založit efektivní mechanismy, a stimulovat popularizaci a využití těchto technologií v ještě větším měřítku, aby jejich výhody pocítilo celé lidstvo.

       Pro Číňany je důležité, aby se proneseným slovům dalo věřit a aby činy přinášely výsledky. Lze říci, že pokud rozvinuté země dokončí své povinnosti z první etapy slibů k protokolu, budou muset použít jeden z následujících základů akcí mezinárodní spolupráce. Ať už mluvíme o historické zodpovědnosti nebo o současné situaci či vnímáme tuto problematiku z pohledu povinností a schopností vyplývajících z konvence, budou muset rozvinuté země bezpodmínečně do roku 2012 podstatně snížit produkci emisí, jejich povinností je poskytnout rozvojovým zemím finanční prostředky a technologie pro čelení změnám klimatu, aby byla v tomto ohledu zvýšena jejich schopnost. Rozvojové země musí být prostřednictvím realizace strategie udržitelného rozvoje co největším možným přínosem pro čelení klimatickým změnám.

      

·I Čína musí čelit změnám klimatu, jaká opatření má v plánu?

       Na summitu OSN o klimatických změnách konaném letos v září vyzvedl čínský prezident Hu Jintao ideu toho, že „dodržování vlastní zodpovědnosti je stěžejní". Čínská vláda přikládá velkou váhu problematice klimatických změn, pro jejichž čelení zaujala silná politická opatření, kroky a aktivity. Nedávno stanovila čínská vláda akční cíle pro omezení produkce emisí, které odrážejí maximální úsilí, jež je čínská strana schopna vynaložit pro čelení změnám klimatu, a vyjádřila tak nejupřímnější přání 1,3 mld. obyvatel Číny vynaložit úsilí pro čelení klimatickým změnám. Zcela ukázala, že čínská vláda svými skutečnými akcemi podněcuje to, aby jednání „Cestovní mapy z Bali" dosáhla pokroku, a stejně tak i dosažení pozitivních výsledků na konferenci v Kodani.

       Některé rozvinuté země se domnívají, že indikátory intenzity oxidu uhličitého, jež v poslední době zveřejnila čínská vláda, vůbec „neukázaly dostatečné ambice", dokonce požadují, aby Čína zvýšila tyto indikátory. Toto hodnocení však není ani objektivní, ani spravedlivé.

 

·Proč není spravedlivé?

       Je třeba zdůraznit, že Čína je rozvojovou zemí, HPD na osobu teprve překročilo hranici 3 000 USD. Podle norem OSN zde stále ještě žije 150 mil. chudých. Odstranit chudobu a zvýšit životní úroveň obyvatelstva je velice náročným úkolem. Kromě toho jsou čínské energetické struktury založeny především na uhlí, omezování produkce emisí tak čelí obrovskému tlaku a specifickým obtížím. V případě takovéto rozvojové země, jakou Čína je, znamená rozvoj nezbytně logické navyšování jak energetických požadavků, tak i odpovídající produkce oxidu uhličitého. Není možné čelit klimatickým změnám za cenu obětování rozvoje a pokračování v chudobě a zaostalosti.

       Některé rozvinuté země mluví často o velké produkci oxidu uhličitého ze strany Číny, avšak tyto země patrně téměř zapomněly, že v Číně žije 1,3 mld. obyvatel, i na to, že „život všech obyvatel má být rovnocenný". Podle neúplných statistik vyprodukovala 1,3 mld. obyvatel Číny v roce 2006 5,6 mld. tun oxidu uhličitého, což představuje 20% celkové světové produkce. V rozvinutých zemích žije necelá miliarda obyvatel, avšak jejich produkce CO2 činila 12,9 mld. tun, což představuje 46% celkové světové produkce.

 

·Jakou cestou se tedy vydáte?

Rozhodně nepůjdeme stejnou cestou, jakou šly rozvinuté země, tj. „nejdříve znečistit a poté řešit" či „neomezeně produkovat emise", přesto musíme zachovávat rozumný prostor pro produkci emisí, a to na základě rozvoje a uspokojování základních životních potřeb obyvatel. Není přece možné požadovat po Číňanech, aby v oblastech ekonomického rozvoje, energetické spotřeby či odpovídající produkce emisí požívala pouze 20 nebo 30% práv, jež mají rozvinuté země.

       Intenzita akčních cílů, jež Čína vyhlásila, není ve srovnání s kteroukoliv rozvinutou zemí o nic podřadnější. Můžeme poskytnout další údaj: u všech rozvinutých zemí poklesla intenzita produkce CO2 na jednotku HDP v období let 1990 – 2005 o pouhých 26%, pokles této produkce v Číně však činil 46%. Rozvinuté země mají výhodu vysoce vyspělých technologií a rozvojové úrovně, a přesto byly schopny jen takovéhoto snížení. Upřímně řečeno, pokud by měly cíle Číny v tomto ohledu vysoce převyšovat 40-45%, dostáváme se již k extrémní hranici. Jestliže požadují někteří lidé po Číně, aby toto číslo navýšila, tak buď nechápou skutečný stav věci, nebo jí chtějí přitížit. Navíc, podle principu „společné avšak rozdílné zodpovědnosti", se rozvinuté a rozvojové země nacházejí v různé fázi vývoje, a proto nemohou být posuzovány podle stejných měřítek, není možné je „házet do jednoho pytle". Je nutné zdůraznit, že vlastní cíle Číny pro zmenšení produkce skleníkových plynů si nekladou žádné podmínky, ani nejsou provázané s aktivitami jakékoliv jiné země, není možné o nich diskutovat.

      

·Na čem závisí úspěch obrany před klimatickými změnami?

       Je třeba mít dlouhodobý cíl pro čelení klimatickým změnám. Avšak všechny cíle a aktivity musí být vědecké, rozumné a proveditelné, jinak se změní v pouhá hesla a nečinnost. To, že „teplota na zemi nestoupne o více než 2°C" je pouze jedním z mnoha názorů vědeckého světa na rozsah oteplování, je třeba dalších důkazů. Navíc dlouhodobé cíle pro čelení změnám klimatu by neměly být jediným cílem pro jejich zmírnění, je třeba komplexního cíle, jež v sobě bude obsahovat jak zmírnění, tak adaptaci, finanční prostředky, technologie i udržitelný rozvoj. Je třeba uplatnit princip „společné avšak rozdílné zodpovědnosti" a princip spravedlivosti, a pak znovu rozhodnout na základě vědeckého dokazování.

       Stanovit a realizovat cíle globálního snížení produkce emisí se neobejde bez toho, aniž by rozvinuté země ve středně dlouhém období ve velkém nesnížily tuto produkci. Podle odhadů vědců by rozvinuté země měly ve středně dlouhém období snížit produkci emisí přinejmenším o 40%, a poskytnout rozvojovým zemím finanční prostředky, technologie a podporu pro vybudování kapacit, a zabezpečit, aby v průběhu odstraňování chudoby a realizace rozvoje podnikaly rozvojové země akce za zmírnění dopadu klimatických změn a redukovaly produkci oxidu uhličitého. Jedině tak bude možné dosáhnout toho, aby růst světové teploty nepřesáhl 2°C. Realitou však je, že rozvinuté země nechtějí ani podniknout aktivní činy za snížení produkce emisí ve středně dlouhém období, ani nechtějí rozvojovým zemím poskytnout pomoc v jejich aktivitách za zmírnění dopadu oteplování. Pouze nahlas mluví o „dlouhodobém cíli". To jsou evidentně způsoby „talk show" , kde se též vyhýbají skutečnosti a debatují o nepodstatných věcech.

 

·Má Peking konkrétní návrh?

       Čínská strana souhlasí s tím, aby mezinárodní společenství zvýšilo transparentnost svých činností pro čelení klimatickým změnám. Podle „Cestovní mapy z Bali" mají rozvinuté země povinnost závazně a kvantitativně snížit produkci emisí, musí postupovat podle principu „měřitelnosti, oznámitelnosti a ověřitelnosti", a současně poskytovat rozvojovým zemím peníze, technologie i podporu pro provedení měřitelnosti. Protože požadovat, aby se k vlastním aktivitám za zmírnění dopadu klimatických změn rozvojových zemí, jimž se nedostalo mezinárodní podpory, přistupovalo podle principu „měřitelnosti, oznámitelnosti a ověřitelnosti" či „rovnocenného posuzování", není v souladu se zásadou „společné avšak rozdílné zodpovědnosti" ani s požadavky „Cestovní mapy z Bali". To by bylo obratem zpět od existence dohody. Čína ale nedoufá, že se o této problematice bude znovu jednat.

 

·Z jakého důvodu?

Přehnané zdůrazňování či vyvyšování tohoto problémy by jen bránilo jednání o stěžejních otázkách jako jsou zmírnění, adaptace a finanční podpora v rámci klimatických změn, dokonce by to obrátilo vše naruby a lidé by začali pochybovat o skutečných úmyslech podporovatelů tohoto přístupu.

       Čína se nebude prokazovat „nekrytým šekem", její vlastní akční cíle za zmírnění dopadu klimatických změn budou závaznými indikátory pro rozvojové plány národní ekonomiky a společnosti, skrze statistiky, dohled a systém ověřování zabezpečí jejich realizaci, jejíž výsledky zveřejní, čímž zabezpečí transparentnost svých aktivit.

 

·V těchto dnech probíhá významná konference o klimatických změnách v Kodani, zúčastní se jí i čínský premiér.

       Účast čínského premiéra Wen Jiabaa jasně značí, že čínská strana přikládá velkou váhu problematice klimatických změn i konferenci samé. Domníváme se, že cílem této konference je další posílení komplexních, efektivních a dlouhodobě realizovatelných stránek „Rámcové konvence OSN o klimatických změnách" a jejího „Kjótského protokolu", a dosažení pozitivních výsledků, přičemž hlavní pozornost má být zaměřena na jasné a konkrétní plány pro zmírnění, adaptaci, transfer technologií a finanční podporu v rámci klimatických změn. Klíčovými body pro dosažení úspěchu na konferenci v Kodani je trvat na „Rámcové konvenci OSN o klimatických změnách" a jejím „Kjótském protokolu", na principu „společné avšak rozdílné zodpovědnosti" i na oprávnění daném „Cestovní mapou z Bali".

 

·Jak vnímá Čína průběh konference?

       Průběh současných jednání je poměrně pomalý. Upřímně řečeno, hlavní příčinou jsou rozvinuté státy. V klíčových otázkách jako je zmírňování, finanční pomoc či transfer technologií se stanoviska rozvinutých zemí zvrátila. Tak např. redukce emisí: Evropská unie je motorem mezinárodní spolupráce v rámci klimatických změn, avšak stále zdůrazňuje, že pokud ostatní země podniknou aktivity, sníží ona produkci emisí o 30%, jinak ji sníží pouze o 20%. Takový přístup se jeví jako vzájemné porovnávání a směřuje k nízkým normám. Co je možné uskutečnit, se stejně nekoná.

Co se týče stanovisek, původně aktivní Unie, jevící se v tomto ohledu relativně dobře, se svými stanovisky pronášenými během jednání přiblížila stanoviskům USA, Austrálie či Kanady. Snaží se popírat principy „Konvence", opouští od „Kjótského protokolu" a odchyluje se od oprávnění vyplývajících z „Cestovní mapy z Bali". Na druhou stranu vehementně prosazuje různé nerozumné požadavky na rozvojové země. Stěží to lze chápat, je to také obtížné přijmout. Navíc to má vážný dopad na průběh jednání a brání to dosažení pozitivních výsledků v Kodani.

 

·Co může odstranit překážky k úspěšnému závěru konference?

       Domníváme se, že klíčovým bodem nyní je, aby všechny strany upevnily svou víru, spojily své konsenzy a aktivní úsilí a posílily spolupráci, aby zabránily obratu ve stanoviscích a prázdným slovům bez činů. Je třeba, aby se svým jasným postojem vyjádřily proti odchýlení se od principů a pravidel „Konvence" a proti odklonu od „Kjótského protokolu" i proti odchýlení se od oprávnění vyplývajících z „Cestovní mapy z Bali".

       Po dlouhou dobu rozvíjela Čína s Českou republikou dobrou spolupráci v oblasti čelení klimatickým změnám a dosáhla počátečních výsledků. Věříme, že ty osobnosti, jež jsou účastny spolupráce s Čínou, skutečně pocítí váhu, již Čína přikládá čelení změnám klimatu. Přáním Číny je posílit spolupráci s vládou ČR, českými firmami, vědeckotechnickými institucemi i mediálními kruhy, a společným úsilím přispět k čelení klimatickým změnám a udržitelnému rozvoji celého lidstva.

       Všimli jsme si, že některá média, česká nevyjímaje, poskytovala široké reportáže z konference v Kodani, v nichž nechyběly ani komentáře ke stanoviskům Číny. Některé však evidentně postrádaly nestranné formulace. Západní země a média často široce hovoří o „spravedlnosti" a „zodpovědnosti", proto při diskuzích o klimatických změnách doufáme, že budete stejným způsobem zvažovat tuto problematiku.

·Jak například?

Za prvé, dlouholetá industrializace rozvinutých zemí sice přinesla těmto zemím mnohé bohatství, avšak znamenala zkázu pro přežití dnešní civilizace. Cožpak odmítání zodpovědnosti za nápravu není nespravedlivé vůči ostatním rozvojovým zemím? Za druhé, podle statistik z roku 2006 o celkové světové produkci emisí byla průměrná hodnota této produkce na osobu v rozvinutých zemích čtyřikrát větší než v zemích rozvojových. Je tedy spravedlivé, aby bylo na tomto nerovnocenném základě požadováno, aby míra zodpovědnosti rozvinutých a rozvojových zemí byla stejná? A v neposlední řadě, „Rámcová konvence OSN o klimatických změnách" a „Kjótský protokol" jsou v platnosti již několik let. Podle těchto dvou listin není snížení emisí pouhou zodpovědností rozvinutých zemí, je to jejich zákonnou povinností.

Jaké právo mají země, jež ani vlastní zákonné povinnosti nechtějí nebo nemohou dodržet, požadovat od ostatních zemí striktní plnění zodpovědnosti? Doufáme, že média tyto otázky zváží, pochopí skutečná přání jednotlivých zemí, zaměří se na klíčové body problému a sehrají tak skutečnou roli pro dosažení úspěchu na konferenci v Kodani.



< Suggest To A Friend >
 
     <Print>