Hlavní Menu > O Číně
POLITIKA OTEVŘENÍ SE SVĚTU

2010-05-02 13:27

ZVLÁŠTNÍ EKONOMICKÉ OBLASTI A OTEVŘENÁ POBŘEŽNÍ MĚSTA
   Spolu s rozhodnutím o reformě čínského ekonomického systému bylo v roce 1978 rozhodnuto o plánovitém a postupném uplatňování politiky otevření se vůči vnějšímu světu. V roce 1980 Čína vytvořila čtyři zvláštní ekonomické oblasti (ZEO) v Šen-čenu na hranicích s Hongkongem, Ču-chaj na hranicích s Macaem a Šan-tchou, obě v provincii Kuang-tung a Sia-men v provincii Fu-ťien. V roce 1984 bylo navíc otevřeno 14 pobřežních měst pro zahraniční podnikání (mezi nimi i Šanghaj, Wen-čou, Fu-čou, a Kuang-čou). Poté vláda počátkem roku 1985 rozhodla o vytvoření dalších zvláštních ekonomických oblastí a rozšíření otevřených pobřežních oblastí v otevřený pobřežní pás. Šlo o deltu řeky Jang-c' a Perlové řeky, o trojúhelník měst Sia-men - Čang-čou - Čchuan-čou v provincii Fu-ťien u Tchajwanského průlivu, Šantungský a Liaotungský poloostrov, provincii ? Chepej a Kuang-si. V roce 1990 rozhodla čínská vláda o otevření nové zóny Pchu-tung v Šanghaji pro zahraniční investory a zároveň o otevření dalších měst na toku řeky Jang-c'. Tím se na Jang-c'vytvořil řetěz otevřených měst, jehož "dračí hlavou" se stal Pchu-tung. Od roku 1992 byla takto otevřena řada dalších hraničních měst a navíc i všechna hlavní města provincií a autonomních oblastí. Navíc bylo zřízeno dalších 15 zón volného obchodu, 32 ekonomických a technických rozvojových zón na úrovni státu a 53 průmyslových zón nové a pokročilé techniky ve velkých a středněvelkých městech. Výsledkem těchto opatření je zformování pobřežních oblastí do členitého mnohovrstevnatého systému s mnoha různosměrnými kanály, který se postupně propojuje do celého čínského vnitrozemí. Tyto otevřené oblasti uplatňují různé preference a tak sehrávají dvojí roli: jsou "oknem" při rozvoji ekonomiky orientované na zahraničí, při čemž dochází k široké výměně zboží vývozem čínských výrobků a dovozem pokročilých technických zařízení, a fungují jako "radiátory" při urychlování ekonomického rozvoje vnitrozemí.
   Pět prvních ZEO, které se původně zaměřovaly na vývoz čínských výrobků, nyní jsou zahraničně orientovanými oblastmi, které spojují vědu a průmysl s obchodem a těží z uplatňování preferencí a speciálních řídících systémů. Využívají své bohaté zkušenosti z uplatňování zahraničních investic a rozvíjejí zahraniční obchod tak, aby se Čína mohla otevřít mezinárodnímu trhu. V posledních letech zvláštní ekonomické oblasti podněcovaly Čínu k zavádění nových systémů, celkovému zvyšování úrovně výroby a otevírání se světu. Slouží jako vzory. ZEO Šen-čen byla v roce 1998 vybrána jako druhá pilotní čínská oblast, kde mohou banky, hospodařící se zahraničními finančními fondy, rozvíjet svou činnost v čínské měně. Do Šen-čenu přišla celá řada nadnárodních společností z Evropy a Ameriky, aby zde vedla obchodní jednání, což se odrazilo v dalším rozvoji této ZEO.
   Obrovský pokrok udělala od svého založení v r.1992 pchutungská nová zóna v Šanghaji a to jak v absorbování zahraničního kapitálu, tak v urychlení ekonomického rozvoje povodí řeky Jang-c'. Vláda udělila této zóně některé zvláštní preference, které zatím nikde jinde nebyly uplatněny. Tak například vedle obecněji uplatňovaných celních a daňových úlev je v této zóně dovoleno zahraničním obchodníkům otevírat finanční instituce a podnikat v terciární sféře. Vláda také povolila Šanghaji provozovat burzu cenných papírů, rozšířila ji kontrolní a schvalovací práva nad investicemi a dovolila bankám se zahraničními finančními fondy rozvíjet svou činnost v čínské měně. V roce 1998 hodnota průmyslových produktů, vyráběných v pchutungské nové zóně, dosáhla výše 142.2 miliardy jüanů, což bylo více než celková hodnota produkce celé Šanghaje v r.1989. Do současnosti našlo své sídlo v Pchu-tungu 72 finančních institucí se zahraničními finančními fondy, z toho bylo 18 bank, které měly oprávnění zabývat se obchody na burze v čínské měně. V Pchu-tungu má 28 čínských provincií, měst a autonomních oblastí 103 filiálek zahraničního obchodu. Svoje zastoupení tu má 35 hlavních čínských hospodářských konglomerátů a podniků ze 14 provincií a měst. Bylo zde založeno a rozkvétá tu velké množství různých projektů, financovaných podnikateli z více než 60 zemí a regionů. Role Pchu-tungu jako "dračí hlavy", vyzařující svou sílu a vedoucí celou zemi, je stále výrazněji patrná.

ZAHRANIČNÍ OBCHOD
   Realizace politiky otevření se světu přinesla obrovský rozvoj čínskému zahraničnímu obchodu. Celkový objem dovozu a vývozu se zvýšil z 1.13 miliardy dolarů v roce 1950 na 323.9 miliardy dolarů v roce 1998, takže se zvýšil 287 krát. Ve srovnání s rokem 1978 se celkový dovoz a vývoz v roce 1998 zvýšil 15.7 krát. Zatímco zaujímala Čína v zahraničním obchodě v r.1978 32.místo na světě, v r.1997 už to bylo místo desáté.
   Za posledních 20 let došlo v čínském importu a exportu k velkým změnám. Za prvé, skladba dovážených a vyvážených komodit se neustále zlepšovala. Výrazně se snížil vývoz výrobků těžkého průmyslu, zemědělských a přidružených produktů, potravin a surové ropy, které byly opěrným bodem exportu - z 53.5 % v r.1978 poklesl na 11.2 % v r.1998, přičemž podíl průmyslových výrobků se zvýšil ze 46.5 % v r.1978 na 88.8 % v r.1998. Výrazného pokroku bylo dosaženo ve vývozu strojírenských a elektrických výrobků - z 1.41 miliardy dolarů v r.1980 vzrostl na 66.5 miliardy dolarů v r.1998. Za druhé, úplně novým faktorem byly dříve neexistující podniky, investované ze zahraničí, které významně přispěly k růstu čínského zahraničního obchodu. V roce 1981 podíl exportu těchto podniků představoval 0.1 % a na importu se podílely 0.5 %. V roce 1998 činil jejich podíl na celkovém exportu 44.1 % a na celkovém dovozu 54.7 %. Za třetí, čínský mezinárodní obchodní trh je daleko členitější. V roce 1980 realizovala Čína obchody s téměř 180 zeměmi a regiony, zatímco v r.1998 to už bylo 228 zemí a regionů. A třebaže se v r.1998 čínský export do ostatních asijských zemí a regionů poněkud snížil, obchodní výměna mezi Čínou a Spojenými státy, Evropskou unií, Latinskou Amerikou a Afrikou se neustále zvyšoval. Za čtvrté, zahraniční obchod se rozvíjel řadou flexibilních obchodních forem. Výrazně se zvýšilo obchodování se zpracovatelskými výrobky a drobnější příhraniční obchodování. Vytvořila se situace, kdy v zájmu dalšího rozvoje obchodování běžnými obchodními formami soutěží s obchodováním se zpracovatelskými výrobky, montovanými i z dovážených materiálů a s drobným příhraničním obchodováním.
   Zatímco fungují zvláštní ekonomické oblasti, Čína prošla řadou reforem systému zahraničního obchodu, mezi něž patřilo rozšíření schvalovacích a kontrolních pravomocí místních vlád nad zahraničních obchodem a vývozem, rozšíření autonomie zahraničních obchodních podniků při realizaci exportních operací. Ruku v ruce s tím došlo k zásadní přeměně starého systému, který se vyznačoval monopolním postavením státu v zahraničním obchodu, vysoce centralizovaným řízením, propojením státních správních orgánů s podnikovým managementem a zodpovědností státu za zisky a ztráty jednotlivých obchodních operací. Stát postupně upustil od předpisování závazných plánů podnikům zahraničního obchodu a postupně ho nahradila řídícím systémem, který zahraniční obchod reguluje a kontroluje nepřímo přes celní poplatky, devizové kurzy, úvěry a daňové refundace.
   V roce 1986 podala Čína jako někdejší signatářský stát oficiální žádost o znovupřijetí do GATTu (Všeobecná dohoda o clech a obchodu), aby tak její zahraniční obchod co nejvíce odpovídal mezinárodní praxi. Od založení WTO - Světové obchodní organizace v r.1995 jako následnické organizace GATTu Čína neustále usilovala o členství v ní. Od té doby Čína při několika příležitostech snížila tarify dovozních cel a realizovala konvertibilitu čínské měny v běžných položkách. V posledních 14 letech Čína nikdy nepolevila v úsilí stát se členem mezinárodních obchodních organizací (GATTu a poté WTO) a dělala vše, aby dostála příslušným závazkům. To znamená, že v souladu se základní premisí o postavení Číny jako rozvojové země a uruguyského kola jednání jako základu dalších rozhodnutí, Čína realizuje své závazky, odpovídající stupni jejího ekonomického vývoje, aktivně zdůrazňuje význam jednání se Spojenými státy a dalšími členskými zeměmi, aktivně se podílí na aktivitách Organizace asijsko-tichomořské hospodářské spolupráce - APEC a hraje v ní důležitou roli. Dvostranné obchodní styky mezi Čínou a Spojenými státy, Evropskou unií, Ruskem a Japonskem se neustále rozšiřují.

VYUŽÍVÁNÍ ZAHRANIČNÍHO KAPITÁLU
   Zahraniční kapitál přichází do Číny ve formě zahraničních půjček, přímými zahraničními investicemi a jinými investicemi zahraničních obchodních kruhů (mezinárodní leasing, kompenzační obchody, zpracovatelská a montážní výroba).
   Do této doby zahraniční investice v Číně realizují podnikatelské kruhy z více než 170 zemí a regionů. Od založení prvního čínsko-zahraničního společného podniku (joint venture) v roce 1980 se stalo využívání zahraničního kapitálu důležitou součástí politiky státu, který vyvíjí velké úsilí, aby se tato forma ještě dál rozšířila. V počátcích společné čínsko-zahraniční podniky působily ve zpracovatelském průmyslu a později i v těžkém průmyslu a v podnicích, které se orientovaly na export, obchod, finance, informace, konzultace, nemovitosti a do dalších oblastí. Třebaže se tyto společné podniky nalézají většinou v pobřežních městech, některé se postupně usídlily i ve vnitrozemí. Díky neustálému zlepšování čínského investičního prostředí začala v posledních letech v Číně působit některá mezinárodní konsorcia a nadnárodní společnosti. Z 500 nejvýznamnějších nadnárodních společností jich přes 300 investuje v Číně. Zahraniční investice se staly důležitým zdrojem kapitálu pro čínskou ekonomickou výstavbu. V roce 1998 dosáhly přímé zahraniční investice 45.5 miliard dolarů, zahraniční půjčky 11 miliard dolarů a projekty s přímými zahraničními investicemi dosáhly počtu 19 799. Mezi lety 1979 a 1998 zahraniční kapitál, kterého mohla Čína využít, dosáhl celkově výše 265.6 miliard dolarů přímých zahraničních investic a 127.13 miliard dolarů zahraničních půjček. Do roku 1998 Čína schválila založení 325 tisíc čínsko-zahraničních podniků, z nichž 150 tisíc již zahájilo činnost. Velká většina z nich produkuje uspokojivé zisky.

ZAHRANIČNÍ EKONOMICKÁ A TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE
   Od padesátých let poskytovala Čína ekonomickou pomoc rozvojovým zemím. Od přijetí politiky reforem a otevření se světu Čína ještě zrychlila krok při poskytování zahraniční pomoci, která zahrnovala zemědělství, lesnictví, ochranu vod a životního prostředí, lehký a chemický průmysl, tkaniny, poživatiny, elektrickou energii, strojírenství, dopravu, kulturu, vzdělání a projekty zdravotní péče a veřejných služeb. Některé projekty jsou rozsáhlé, jiné středního rozsahu, zatímco zbytek tvoří menší projekty, které nevyžadují tak velké investice, ale jejich návratnost je rychlá a ekonomicky velice atraktivní. Do roku 1998 Čína poskytla pomoc 136 zemím a regionům a dokončila 1 554 projektů zahraniční pomoci.
   Novou formou pomoci, která se rozvinula po zahájení reforem, jsou smluvně zajištěné projekty a spolupráce poskytováním pracovních sil. Takové aktivity Čína do současnosti vyvíjí ve 187 zemích a regionech. V roce 1998 kontraktovaný kapitál v nově podepsaných smlouvách na zahraniční inženýrské projekty nebo pracovní síly dosáhl výše 11.8 miliard dolarů, realizovaný obrat dosáhl výše 10.1 miliard dolarů a přes 350 tisíc pracovníků bylo posláno na práce do ciziny.
   Čína udělala také první pokroky při investování v zahraničí. V současnosti má 160 zahraničních investičních trhů a 5 666 podniků, do nichž investovala mimo území ČLR. Celkově schválené zahraniční investice dosáhly výše 6.33 miliard dolarů a spektrum podniků, do nichž bylo investováno, je velice široké. Jsou mezi nimi podniky zahraničního obchodu, investice do nemovitostí, informační a konsultační kanceláře, finanční a pojišťovací podniky, turistické kanceláře, podniky pohostinství, kanceláře k obstarávání pracovních sil, kulturní a vzdělávací zařízení, zdravotní zařízení a podniky technického rozvoje.



< Suggest To A Friend >
 
     <Print>