Hlavní Menu > O Číně
D Ě J I N Y Č Í N Y

2009-06-02 13:27

STAROVĚK (od pravěku do roku 1840)
   Čína patří mezi oblasti prvotního formování současného člověka a nestarší centra světové civilizace. Za kolébku svébytné čínské civilizace je označován střední a dolní tok Žluté řeky s prvními státními útvary na čínském území.
   Z archeologických nálezů víme, že na rozsáhlém území současné Číny již před 500.000 - 1,000.000 let žily primitivní lidské bytosti jako byl tzv.Juanmouský, Lantchianský a Pekingský člověk. Po dlouhém období primitivní existence byla ve 21.století př.n.l. založena dynastie Sia, která ohlásila nástup otrokářské společnosti v Číně. Otrokářská společnost se potom dál rozvíjela za vlády dynastií Šang a Západní Čou. Po nich následovalo období vlády dynastie Východní Čou (tzv.období Jara a Podzimu a období Válčících států), kdy docházelo k postupnému přechodu k feudální společnosti.
   V roce 221 př.n.l. skoncoval první císař dynastie Čchinů Čchin Š'-chuang-ti se soupeřením nezávislých knížectví období Válčících států a sjednotil Čínu v první centralizovaný mnohonárodnostní stát. Jeho vláda trvala do roku 207 př.n.l. Po vládě dynastie Čchin se chopila moci dynastie Západní Chan (do roku 24 n.l.) a po ní silná dynastie Východní Chan (25-220). Od r.220 do r.265 následovalo období Tří říší (Wej, Šu a Wu) a po nich vláda dynastie Západní Ťin (265-316) a Východní Ťin (317-420). Léta 420-589 se po 20 letech bojů o moc nazývají obdobím Jižních a Severních dynastií. Když se v roce 589 podařilo dynastii Suej opětovně sjednotit celou říši, následovalo období vlády této dynastie (581-618). V roce 618 se za nového císaře prohlásil jeden ze suejských generálů Li Jüan, zakladatel nástupnické dynastie Tchang (618-907). V letech 907-960 přišlo období Pěti dynastií, v letech 960-1127 vládla dynastie Severní Sung a v letech 1127-1279 dynastie Jižní Sung. Čingischánův vnuk Chubilaj (zastarale Kublajchán, 1215-1294), od roku 1260 velký chán Mongolů, si postupně podmanil čínská území na severu a v centrální části země, založil dynastii Jüan a po dobytí Pekingu se nechal prohlásit čínským císařem. Tak se poprvé dostala cizí dynastie na čínský trůn a vládla od r.1279 do r.1368. Na dlouhou dobu, téměř 300 let, ji potom vystřídala domácí dynastie Ming (1368-1644). Od roku 1644 do roku 1911 vládla dynastie Čching, přičemž do 1.opiové války r.1840 byla Čína feudální společností.
   Starověká Čína byla ekonomicky i kulturně poměrně dobře rozvinutou zemí. Na vrcholu feudální společnosti - za dynastií Chan a Tchang - došlo k velkému rozvoji zemědělství, řemeslné a umělecké výroby, tkalcovství a stavby lodí. Také pozemní a vodní doprava byla na potřebné úrovni a došlo k navázání širokých ekonomických a kulturních vztahů s Japonskem, Koreou, Indií, Persií a Arábií. Výroba papíru, knihtisk, střelný prach a kompas, to jsou čtyři velké objevy starověké čínské vědy a techniky, jež se rozšířily do světa a sehrály obrovskou roli v historii lidstva.
   Také proslulí myslitelé starověké Číny jako byl Lao-c' a Konfucius ovlivnili tradiční čínskou kulturu a dokonce i světové civilizace. Starý čínský spis "Mistr Sun o umění válečném" stále zůstává neocenitelným dílem pro lidi z vojenských a ekonomických kruhů. Román "Sen v červeném domě" (česky 1986) od Cchao Süe-čchina je považovaný za klasické dílo čínské literatury a nepřestává podněcovat další výzkumy a studia doma i v zahraničí. Významné výsledky dosáhla také tehdejší čínská astronomie, matematika, geografie a lékařství. Z období Válčících států pochází také nejstarší katalog hvězd (Kan Š' Sing Ťing - kolem r.350 př.n.l.). Za dynastie Chan sestrojil Čang Cheng astronomický přístroj ke stanovení relativní pozice nebeských těles a seizmograf. Cu Čchong-č' za vlády Jižních a Severních dynastií vypočítal, že hodnota Î (Ludolfova čísla) je mezi 3.1415926 až 3.1415927 a jako první na světě přesně stanovil hodnotu Î na sedm desetinných míst. Proslulé dílo věnované farmakologii Pen-cchao kang-mu od Li Š'-čena pochází ze 16.století a obsahuje přes 1 800 druhů bylinných léků a přes 10 000 předpisů.

MODERNÍ OBDOBÍ (1840-1919)
   V 17. a 18.století nejmocnější evropské země hledaly pro své zboží odbytiště a podnikaly koloniální výboje. A v této souvislosti Velká Británie v zájmu ochrany svého obchodu s opiem rozpoutala v r.1840 agresi vůči Číně, tzv.první Opiovou válku. Ta znamenala obrat v čínské historii. V roce 1842 zkorumpovaný dvůr dynastie Čching podepsal s Británií pokořující tzv.Nankingskou smlouvu, v níž byl Hongkong postoupen Velké Británii a přístavy Kuang-čou, Šanghaj, Sia-men, Fu-čou a Ning-po byly otevřeny pro západní obchod. Tato smlouva - spolu s řadou následných nerovnoprávných smluv - Čínu zbavila státní suverenity a dostala zemi do polokoloniálního a polofeudálního postavení.
   Buržoazně demokratická revoluce v roce 1911, vedená Dr.Sunjatsenem, skoncovala s vládou dynastie Čching. Vytvoření prozatimní vlády a vyhlášení Čínské republiky v Nankingu 1.ledna 1912, jejímž prozatimním prezidentem se stal Sunjatsen (1866-1925), znamenalo konec císařského systému, který vládl Číně přes 2.000 let. Tato revoluce měla velký význam v moderním vývoji Číny. Země však byla připravena o plody vítězství tím, že buržoazie se uchýlila k ústupkům a Čína se rychle dostala do područí vojenských diktátorů. Bezprincipiální nástupce Sunjatsena v prezidentské funkci Jüan Š'-kchaj se v prosinci 1915 znovu prohlásil za císaře a v roce 1917 byl dokonce znovu vyhlášen za císaře tehdy jedenáctiletý Pchu-i. Pracujícím lidem se v tomto období žilo velmi těžce.
   NOVÁ DEMOKRATICKÁ REVOLUCE (1919-1949)
   V roce 1919 došlo v Pekingu 4.května k rozsáhlým demonstracím proti imperialismu a feudalismu. Tehdejší protesty byly zaměřené proti rozhodnutím pařížské mírové konference oficiálně předat bývalé německé výsady v provincii Šan-tung Japonsku, jako kdyby Čína byla poražená země a ne spojenec dohodových mocností. V Hnutí 4.května 1919 se poprvé objevila na politické scéně dělnická třída. V roce 1921 založili v Šanghaji zástupci komunistických skupin z různých částí země - mezi nimiž byl Mao Ce-tung, Tung Pi-wu, Čchen Tu-siou, Che Šu-cheng, Wang Ťin-mei, Teng En-ming a Li Ta-čao - Komunistickou stranu Číny. Průkopník čínské demokratické revoluce a zakladatel Národní strany (Kuomintang) Sunjatsen - který stanul v čele vlád v Kantonu - úzce spolupracoval s komunisty při organizování tzv. Velké revoluce za demokratické sjednocení země, svržení moci militaristů a vytvoření demokratické národní vlády. Po Sunjatsenově smrti (12.3.1925) došlo k rozpadu kuomintangsko-komunistické koalice a Čankajšek se svou pravicovou klikou provedl v roce 1927 kontrarevoluční převrat. Jeho režim se sídlem v Nankingu krvavě pronásledoval komunisty a ostatní revolucionáře. Komunistická strana pak v následujících deseti letech vedla boj čínského lidu proti reakčnímu režimu v Agrární revoluční válce, známé jako "Desetiletá občanská válka" (1927-37).
   V roce 1931 vtrhlo Japonsko do severovýchodní Číny a v červenci 1937 zahájilo proti Číně otevřenou agresi. Armády Kuomintangu svedly řadu bitev, v nichž Japonci utrpěli velké ztráty. V nepřátelském zázemí sváděla pod vedením Komunistické strany Číny hrdinné boje 8. a nová 4.národní revoluční armáda, které v mimořádně obtížných podmínkách sehrály rozhodující roli v národně osvobozenecké válce proti japonskému imperialismu. Japonsko stejně jako Německo a Itálie (někdejší pakt Osa, 1940) nemohlo čelit soustředným silám Spojenců a 14.8.1945 kapitulovalo.
   V červnu 1946 zahájily armády Kuomintangu velkou ofenzívu proti územím, osvobozeným silami vedenými Komunistickou stranou Číny a rozpoutaly tak bezprecedentní občanskou válku. Došlo k lidové osvobozenecké válce, za níž komunistická strana pevně stála v čele lidových mas. Svržením Čankajškova kuomintangského režimu v roce 1949 nová demokratická revoluce zvítězila.

ČÍNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA
   Od 21. do 30.září 1949 se v Pekingu konalo Ustavující plenární zasedání Čínského lidového politického poradního shromáždění (ČLPPS). Zúčastnily se ho představitelé různých politických stran a lidových organizací a zástupci nestranických demokratů a mnoha dalších složek společenského života. ČLPPS vypracovalo Společný program, který se stal provizorní ústavou. Zvolilo ústřední lidovou vládu, jejímž předsedou se stal Mao Ce-tung (1893-1976). Předsedou Státní rady a ministrem zahraničních věcí se stal Čou En-laj. 1.října 1949 na náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) za účasti 300.000 lidí vyhlásil Mao Ce-tung Čínskou lidovou republiku (ČLR).
   Obnovou hospodářství země v prvních třech letech existence ČLR (1950-52) a provedením socialistických přeměn v zemědělství, řemeslné výrobě, průmyslu a obchodu v následujících letech 1953-56 byla zakotvena vedoucí role společenského vlastnictví výrobních prostředků a realizován přechod od nové demokracie k socialismu. V letech 1957-1966 zahájila Čína široce pojatou socialistickou výstavbu. Přes některé závažné chyby i v tomto desetiletí dosáhla země významných úspěchů. Celkový čínský průmyslový fixní kapitál se zčtyřnásobil a národní důchod se ve srovnatelných cenách zvýšil o 58 procent. Produkce základních průmyslových výrobků jako oceli, uhlí, nafty, elektřiny a obráběcích strojů se několikanásobně zvýšila, v některých případech dokonce dvanáctkrát. Došlo k založení a rozvoji některých průmyslových odvětví jako elektronického a petrochemického průmyslu, prudce se rozvíjela věda a technika, zvláště pak v oblasti atomové energie, reaktivní technologie, počítačů, polovodičů a automatických zařízení.
   V letech 1966-76 se z popudu a za vedení Mao Ce-tunga, tehdejšího předsedy ústředního výboru Komunistické strany Číny, uskutečnila tzv.kulturní revoluce. V tomto období došlo ke zneužití některých chyb Mao Ce-tunga z posledních jeho let Maovou manželkou Ťiang Čchin a jeho blízkým spolupracovníkem Lin Piaoem. Bez vědomí Mao Ce-tunga tato ultralevičácká kontrarevoluční klika rozpoutala aktivity, které znamenaly pro zemi a její obyvatele největší ztráty od založení ČLR. Přes tyto hrubé chyby, které Mao Ce-tung udělal za "kulturní revoluce," jeho celoživotní zásluhy o čínskou revoluci zdaleka převyšují jeho omyly.
   Komunistická strana Číny za podpory širokých mas čínského lidu v říjnu 1976 smetla Ťiang Čchininu kliku a před Čínou se otevřela nová éra historie. V červenci 1977 vyšla komunistická strana vstříc široce podporovaným požadavkům, rehabilitovala Teng Siao-pchinga (1904-1997) a ustavila ho znovu do všech stranických a vládních funkcí, jichž byl zbaven za "kulturní revoluce." Třetí plenární zasedání 11. ústředního výboru Komunistické strany Číny na konci roku 1978 se stalo mezníkem rozhodujícího významu pro další vývoj Čínské lidové republiky.
   Od roku 1979 uskutečňuje Čína z podnětu Teng Siao-pchinga politiku reforem a otevírání se světu. Chyby "kulturní revoluce" a předcházejícího ultralevičáctví byly napraveny a hlavní pozornost se zaměřila na celkovou modernizaci země. Hlavní úsilí se od té doby soustředilo na přizpůsobení ekonomické struktury novým požadavkům a na celkovou reformu ekonomického a politického systému. Čína krok za krokem kráčí k socialistické modernizaci svou cestou s příznačnými čínskými rysy. Od roku 1979 došlo v ČLR k velkým změnám. Situace v zemi je vůbec nejlepší jak kdy byla a lid Číny je na tom materiálně dobře jako nikdy předtím.



< Suggest To A Friend >
 
     <Print>