Čína má
třístupňový správní
systém:
- provincie,
autonomní oblasti a samosprávná města
přímo podřízená
ústřední vládě
- provincie a autonomní oblasti jsou dál
rozděleny na autonomní prefektury, okresy,
autonomní okresy a města
- okresy a autonomní okresy resp.prefektury
jsou rozděleny dál na města a obce
včetně měst a obcí etnických
menšin.
Ústava
výslovně zmocňuje státní
orgány v případě potřeby
zřizovat zvláštní administrativní
oblasti.
Na začátku
roku 2000 bylo v Číně 23 provincií, 5
autonomních oblastí, 4 města přímo
podřízená ústřední
správě a 2 zvláštní
administrativní oblasti, jak ukazuje
následující tabulka:
Název Správní centrum Rozloha
Počet obyvatel
km2 v
milionech-1997
Město Peking
Peking 16 800 12,400
Město
Šanghaj Šanghaj 6 200 14,570
Město Tiencin Tiencin 11 300 9,530
Město Čchung-čching
Čchung-čching 82 000 30,420
Provincie
An-chuej
Che-fej 139 000 61,270
Če-ťiang Chang-čou 101 800
44,350
Čching-chaj Si-ning
720 000 4,960
Fu-ťien
Fu-čou 120 000 32,820
Chaj-nan Chaj-kchou 34 000 7,430
Che-nan Čeng-čou 167 000 92,430
Che-pej Š'-ťia-čuang 190
000 65,250
Chej-lung-ťiang
Charbin 469 000 37,510
Chunan
Čchang-ša 210 000 64,650
Chu-pej Wu-chan 187 400 58,730
Jün-nan Kchun-ming 394 000 40,940
Kan-su Lan-čou 450 000
24,940
Kuang-tung Kuang-čou
186 000 70,510
Kuej-čou
Kuej-jang 170 000 36,060
Liao-ning Šen-jang 145 700 41,380
S'-čchuan Čcheng-tu 488 000
84,340
Šan-si
Tchaj-jüan 156 000 31,410
Šan-tung Ťi-nan 153 000 87,850
Šen-si Si-an 205 000 35,700
Ťi-lin Čchang-čchun 187
000 26,280
Ťiang-si
Nan-čchang 166 600 41,500
Ťiang-su Nanking 102 600 71,480
Autonomní oblasti
Čuangská AO Kuang-si Nan-ning
236 300 46,330
Chuejská AO
Ning-sia Jin-čchuan 66 400 5,300
Tibetská AO Lhasa 1 220 000 2,480
Ujgurská AO Sin-ťiang
Ürümči 1 600 000 17,180
AO Vnitřní Mongolsko Chöch chot 1
183 000 23,260
Zvl.administr.oblasti
Hongkong Hongkong 1 092 6,500
Macao Macao 17 410
Provincie Tchaj-wan Taipei 36 000
21,520
PROVINCIE TCHAJ-WAN
Ostrovní provincie Tchaj-wan se
rozkládá na ploše 36 000 km2
východně od čínské pevniny na
ostrově Tchaj-wan a dalších 80 okolních
ostrovech a ostrůvcích, z nichž
největší je korálové
souostroví Pchen-chu. Od pevninské
čínské provincie Fu-ťien ji
odděluje Tchajwanský průliv a její
východní břehy omývají vody
Tichého oceánu.
Ve
starověku se ostrov nazýval Ji-čou a
Liu-čchiu, záznamy o působení
Číňanů na Tchaj-wanu se
nalézají v mnoha historických dokumentech a
Čína vládla na Tchaj-wanu po
staletí.
Tchaj-wan je
neoddělitelnou součástí
čínského území. V dubnu 1895, v
průběhu agresivního přepadení
Číny, Japonsko donutilo vládu dynastie
Čching podepsat nerovnoprávnou šimonoseckou
smlouvu a násilně okupovalo Tchaj-wan. V
červenci 1937, po celé řadě
předcházejích agresivních aktů
vůči čínskému území,
rozpoutalo Japonsko agresivní válku proti
Číně. V prosinci 1941 vyhlásila
čínská vláda válku Japonsku a v
tehdejším vládním
prohlášení oznámila světu, že
všechny smlouvy, dohody a kontrakty,
týkající se čínsko-japonských
vztahů, včetně šimonosecké smlouvy
jsou zrušeny a Čína dobude zpět
Tchaj-wan. V prosinci 1943 vlády Číny,
Spojených států a Velké Británie
vydaly tzv. Káhirskou deklaraci, v níž se
vyhlašovalo, že Japonsko by mělo
Číně navrátit všechna
území, o které ji oloupilo, včetně
severovýchodní Číny, Tchaj-wanu a
souostroví Pcheng-chu. Postupimská proklamace,
podepsaná Čínou, Spojenými státy a
Velkou Británií v roce 1945 (k níž se
později připojil Sovětský svaz)
vyžadovala, "aby byly splněny podmínky
Káhirské deklarace." V srpnu téhož
roku Japonsko kapitulovalo a ve vyhlášené
kapitulaci přislíbilo, že přesně
splní závazky, které mu ukládala
Postupimská proklamace. Čínská
vláda 25. října 1945 získala zpět
Tchaj-wan a souostroví Pcheng-chu (Peskadory) a
obnovila tak na tomto území čínskou
suverenitu.
1. října
1949 ústřední lidová vláda
vyhlásila Čínskou lidovou republiku,
nahradila vládu Čínské republiky a stala
se jedinou legální vládou celé
Číny a výhradním legálním
zástupcem Číny na mezinárodním
fóru. Tímto aktem byl ukončen status
Čínské republiky. Došlo k nahrazení
starého režimu novým za situace, kdy
hlavní orgány resp. subjekty téhož
mezinárodního práva resp.
mezinárodních úmluv se nezměnily a
tím nedošlo k žádným
změnám pokud jde o čínskou suverenitu a
s ní spojené čínské teritorium.
Proto je vláda Čínské lidové
republiky plně oprávněna požívat a
uplatňovat suverenitu Číny včetně
suverenity nad Tchaj-wanem.
Když se vládnoucí klika Kuomintangu
uchýlila na Tchaj-wan, třebaže její
režim pokračoval v používání
názvů "Čínská republika"
a "vláda Čínské republiky,"
dávno ztratila jakékoli právo
požívat atributy státní suverenity
Číny a nikdy nebyla nic víc než jenom
místní orgán na čínském
teritoriu.
Tchajwanská
místa v průběhu třiceti až
čtyřiceti let po roce 1949, přestože
neuznávaly legitimitu vlády Čínské
lidové republiky coby představitele celé
Číny, trvaly na tom, že Tchaj-wan je
součástí Číny, že existuje
jenom jedna Čína a stavěly se proti
"dvěma Čínám" a
"nezávislosti Tchaj-wanu." To je důkazem
skutečnosti, že mezi Číňany na obou
stranách Tchajwanské úžiny dlouhou dobu
panoval v zásadě shodný názor na
základní otázku, že existuje pouze jedna
Čína a Tchaj-wan že je
součástí čínského
území.
Stanovisko
čínské vlády, vycházející
z principu jedné Číny, získalo a
dál získává porozumění a
podporu stále většího počtu
zemí a mezinárodních organizací a
princip jedné Číny byl postupně
všeobecně přijmut mezinárodním
společenstvím. V říjnu 1971 Valné
shromáždění Organizace spojených
národů na svém 26. zasedání
přijalo rezoluci č.2758, kterým z OSN
vyloučilo zástupce tchajwanských
orgánů a zároveň v této
vrcholné mezinárodní organizaci obnovilo
postavení a veškerá práva vlády
Čínské lidové republiky. V
říjnu 1972 Čína a Japonsko podepsaly
společné prohlášení, v
němž oznámily ustavení
diplomatických styků mezi oběma zeměmi s
tím, že Japonsko uznává vládu
Čínské lidové republiky jako jedinou
legitimní vládu Číny, plně
uznává a respektuje stanovisko
čínské vlády, že Tchaj-wan je
neoddělitelnou součástí území
ČLR a slibuje dodržet závazky, stanovené
v osmém článku Postupimské proklamace. V
prosinci 1978 Čína a Spojené státy
vydaly společné komuniké o ustavení
diplomatických styků, v němž
Spojené státy "uznávají vládu
Čínské lidové republiky jako jedinou
legitimní vládu Číny" a
"uznávají stanovisko Číny, že
existuje pouze jedna Čína a Tchaj-wan že je
součástí Číny." Do
současné doby všechny země, které
navázaly diplomatické styky s Čínou,
uznaly princip jedné Číny a v jeho rámci
přislíbily upravit svoje vztahy s
Tchaj-wanem.
-
Princip
jedné Číny je základním kamenem
politiky čínské vlády ve vztahu k
Tchaj-wanu. Od roku 1979, na základě podnětu
Teng Siao-pchinga, čínská vláda
přijala politiku mírového sjednocení
země a postupně vypracovala koncepci "jedna
země, dva systémy." Vycházeje z
této koncepce Čína stanovila
základní princip "mírového
sjednocení" a "jedné země, dvou
systémů." Klíčové prvky tohoto
základního principu a tomu
odpovídající politiky jsou
následující: Čína udělá
maximum, aby se dosáhlo mírového
sjednocení, ale nezavazuje se k tomu, že by se
zřekla použití síly. Bude aktivně
podporovat styky lidí a ekonomické a kulturní
výměny mezi oběma stranami Tchajwanské
úžiny a přímé obchodní,
poštovní, letecké a námořní
služby, jakmile to bude možné.
Sjednocení bude dosaženo mírovými
jednáními a na základě premisy principu
jedné Číny může být
jednáno o jakékoli záležitosti. Po
sjednocení bude praktikována politika "jedna
země, dva systémy," přičemž
hlavní část Číny (Čína na
pevnině) bude pokračovat ve svém
socialistickém systému a Tchaj-wan si v budoucnu
na dlouhou dobu uchová svůj kapitalistický
systém. Po sjednocení bude Tchaj-wan
požívat vysoký stupeň autonomie a
ústřední vláda na Tchaj-wan nevyšle
vojenské oddíly nebo státní
administrativní personál. Řešení
tchajwanské otázky je vnitřní
záležitostí Číny, mělo by
být dosaženo samotným čínským
lidem a nevyžaduje žádnou pomoc
zahraničních sil. Uvedené principy a
politické přístupy vyjadřují
základní stanovisko a duch
dodržování principu jedné Číny
a plně respektují přání
tchajwanských krajanů vládnout si a
řídit si záležitosti na Tchaj-wanu sami.
30. ledna 1995 čínský prezident Ťiang
Ce-min předložil návrh na rozvoj vztahů
mezi oběma stranami Tchajwanské úžiny a
postup při mírovém sjednocení
Číny, který obsahoval osm bodů a
výslovně se v něm zdůrazňuje:
"Oddanost principu jedné Číny je
základem a nezbytným předpokladem
mírového sjednocení."
Čínská vláda v úsilí
o mírové sjednocení země přijala
řadu politických rozhodnutí a
opatření na podporu rozvoje vztahů mezi
pevninou a Tchaj-wanem. Od konce roku 1987, kdy došlo k
ukončení stavu izolace mezi oběma stranami,
do konce roku 1999 navštívil pevninskou
Čínu velký počet tchajwanských
krajanů. Přijíždějí za
svými příbuznými, jako turisté nebo
v rámci různého typu výměn a jejich
počet podle údajů turniketů dosáhl
16 milionů. Celková suma nepřímého
obchodu dosáhla 160 miliard amerických
dolarů. Různými kontrakty potvrzené
tchajwanské investice na čínské
pevnině dosáhly 44 miliard dolarů a
výše dosud skutečně realizovaných
investic dosáhla 24 miliard dolarů. Velkého
rozvoje se dosáhlo v poštovním a
telekomunikačním styku a určitý pokrok
byl zaznamenán i v oblasti leteckého a
námořního spojení.
Všečínské
shromáždění lidových
zástupců a jeho stálý výbor,
státní rada a místní vlády
přijaly řadu zákonů, pravidel a
směrnic na ochranu práv a zájmů
tchajwanských krajanů. Aby se správně
příslušnými konzultacemi
řešily konkrétní záležitosti,
vznikající v rámci kontaktů mezi lidmi
na obou stranách Tchajwanské úžiny, v
listopadu 1992 v Pekingu sídlící
Společnost pro rozvoj vztahů přes
Tchajwanskou úžinu a v Taipeii
sídlící Nadace pro výměnu přes
Tchajwanskou úžinu při rozhovorech o
rutinních záležitostech dosáhly
vzájemného porozumění, že
každá z těchto organizací
výslovně vyhlašují, že
"obě strany Tchajwanské úžiny se
hlásí k principu jedné Číny."
Na tomto základě se představitelé obou
organizací úspěšně dohodli a v
dubnu 1993 podepsali několik smluv na ochranu
legitimních práv a zájmů krajanů na
obou stranách Tchajwanské úžiny. V
říjnu 1998 se představitelé obou
organizací setkali v Šanghaji a zahájili
politický dialog přes Tchajwanskou
úžinu. Rozhovory mezi oběma organizacemi
probíhaly na základě rovnocenného
postavení partnerů. V praxi se tak dokázalo,
že na základě uznání principu
jedné Číny je možné nalézt
vhodný způsob vedení rozhovorů, při
nichž obě strany jsou si ve svém
postavení rovni.
Čínská vláda v úsilí
o mírové sjednocení země vyzvala
nejednou, aby na základě principu jedné
Číny obě strany Tchajwanské
úžiny zasedly k rozhovorům za stejného
postavení jednajících stran. S
přihlédnutím k politické realitě
Tchaj-wanu a k požadavku tchajwanských
představitelů o zajištění
rovnocenného postavení při
jednáních, čínská vláda
navrhla jednání mezi Komunistickou stranou
Číny a Kuomintangem Číny a souhlasila s
tím, že k jednáním budou
přizváni zástupci různých
tchajwanských politických stran a že
nenavrhne rozhovory mezi centrální a
lokální vládou. Čínská
vláda zároveň navrhla, že tato
jednání by mohla být zahájena
vzájemnou výměnou názorů
včetně názorů na politické
záležitosti, která by mohla být
převedena na jednání o
procedurálních politických otázkách
jako jsou jména představitelů a hlavní
body a způsoby jednání před
realizací politických jednání. Tato
politická jednání by mohla být vedena v
několika etapách. V první etapě by se
mohla zaměřit na prodiskutování
oficiálního zakončení
nepřátelství mezi oběma stranami
Tchajwanské úžiny na základě
principu jedné Číny, mohlo by být
dosaženo dohody o společné ochraně
suverenity a územní nedotknutelnosti
Číny a zároveň by mohl být
zpracovaný program rozvoje budoucích vztahů
mezi oběma stranami Tchajwanské úžiny.
Ve snaze nalézt politický základ pro rozvoj
vzájemných vztahů se čínská
vláda v lednu 1998 obrátila na představitele
Tchaj-wanu s naprosto jasným
prohlášením, že při
zabývání se vzájemnými vztahy
před sjednocením, zvláště při
oficiálních jednáních,
tchajwanští představitelé se musí
přihlásit k principu jedné Číny. To
znamená, že ve světě je pouze jedna
Čína a Tchaj-wan je její neoddělitelnou
součástí, suverenita a územní
nedotknutelnost Číny nemůže být
nijak rozčleňována. Čínská
vláda vyjádřila přitom naději,
že na základě principu jedné
Číny jsou obě strany schopny jednat jako
rovný s rovným a společně projednat
sjednocení země.
-
V roce 1988 se vůdcem tchajwanských
představitelů stal Li Tcheng-chuej. V té
době a několikrát poté veřejně
prohlásil, že základní politikou
tchajwanských orgánů je, že
"existuje pouze jedna Čína, nikoli
dvou," "vždycky jsme trvali na tom, že
Čína by se měla znovu sjednotit" a
"lpíme na principu jedné
Číny". Přesto od roku 1990 Li
Tcheng-chuej postupně ustupoval od principu jedné
Číny a obhajoval "dvě vlády,"
"dvě odlišné politické
entity," "Tchaj-wan již je státem s
nezávislou suverenitou" a "v
současné etapě je na Tchaj-wanu
Čínská republika a na pevnině je
Čínská lidová republika". Dokonce
popřel vlastní slova a prohlásil: "Nikdy
jsem neřekl, že existuje pouze jedna
Čína." Navíc přehlížel
počínání separatistů,
kteří obhajují "nezávislost
Tchaj-wanu," poskytoval jim podporu a tím pomohl
rychlému rozvoji těchto separatistických sil
a rozšíření jejich separatistické
ideologie. Na základě direktiv Li Tcheng-chueje
tchajwanská místa ve skutečnosti přijaly
řadu opatření k odtržení a
snaží se z Tchaj-wanu vytvořit
"nezávislou politickou entitu" a to
"ústavními reformami," které
odpovídají potřebě vytvoření
"dvou Čín". Tchajwanská místa
v zahraničních stycích vynakládají
maximální úsilí k vyvíjení
takových aktivit, které
"rozšiřují mezinárodní prostor
pro přežití" s cílem vytvořit
"dvě Číny". Sedm let od roku 1993
tchajwanští představitelé podnikají
nejrůznější manévry k tomu, aby
byli přijati do Organizace spojených
národů. Pokud jde o vojenské
záležitosti, tchajwanská místa zakoupila
v zahraničí velké množství
nejpokročilejších zbraní a ve snaze
vytvořit zamaskovanou vojenskou alianci se
Spojenými státy a Japonskem došlo k pokusu
připojit se k tzv. Theater Missile Defense system
("Východoasijský obranný raketový
systém"). V oblasti ideologie a kultury se
tchajwanští představitelé
snaží potlačit vědomí
příslušnosti tchajwanských krajanů
k Číně, zvlášť pak
mladých lidí, a jejich identifikaci s
otčinou, protože jim jde o to, aby se
tchajwanští krajané odvrátili od vlasti
a odcizili se jí a aby došlo k
přetrhání ideologických a
kulturních vazeb krajanů na obou stranách
Tchajwanské úžiny. Od roku 1999 Li
Tcheng-chuej vystupňoval separatistické aktivity.
V květnu 1999 vydal knihu "Cesta k
demokracii," v níž obhajuje
rozdělení Číny do sedmi regionů,
které by požívaly "plnou
autonomii". 9. června šel tak daleko, že
veřejně překroutil vztahy na obou
stranách Tchajwanské úžiny jako
"vztahy mezi dvěma státy nebo alespoň
jako zvláštní druh vztahů mezi
dvěma státy," čímž se pokusil
od základů změnit postavení Tchaj-wanu
jako součásti Číny, zesabotovat vztahy
mezi oběma stranami Tchajwanské úžiny,
zvlášť pak základ pro vzájemný
politický dialog a vzájemná
jednání, a podkopat základy
mírového sjednocení. Li Tcheng-chuej se stal
nejvýraznějším představitelem
tchajwanských separatistických sil, sabotérem
stability v Tchajwanské úžině,
překážkou dalšího rozvoje
vztahů mezi Čínou a Spojenými státy
a narušitelem míru a stability v
asijsko-tichomořském regionu.
-
Po soukromé
návštěvě Li Tcheng-chueje ve
Spojených státech v červnu 1995 se
čínská vláda rozhodla rezolutně
vystoupit proti odtržení Tchaj-wanu a proti
"tchajwanské nezávislosti" a
předala ostrý protest vládě USA proti
tomu, že otevřeně připustila
návštěvu Li Tcheng-chueje ve Spojených
státech, čímž porušila
přísliby ve třech společných
čínsko-amerických komuniké a
vážně poškodila čínskou
suverenitu. Toto rezolutní vystoupení
prokázalo, že čínská vláda a
čínský lid jsou pevně rozhodnuti a
schopni zabezpečit státní suverenitu a
územní nedotknutelnost a mělo
důležitý a dalekosáhlý význam
a vliv. Čínští krajané na
Tchaj-wanu si znovu uvědomili, jak vážné
důsledky může mít politika
"tchajwanské nezávislosti." Na
mezinárodním fóru utrpěly
separatistické aktivity Li Tcheng-chueje
těžkou ránu, takže
někteří protagonisté
"tchajwanské nezávislosti" se museli
vzdát určitých extrémních
stanovisek, směřujících k
odtržení. Mezinárodní
společenství si ještě více
uvědomilo nezbytnost podpory politiky jedné
Číny. Vláda Spojených států
dala jednoznačně najevo, že nebude podporovat
"tchajwanskou nezávislost," politiku
"dvou Čín" nebo politiku "jedna
Čína, jeden Tchaj-wan" a že nebude
podporovat vstup Tchaj-wanu do mezinárodních
organizací, jejichž členství je
vyhrazeno pro suverénní státy.
Čínská vláda a
čínský lid se nesmiřitelně postavil
proti teorii "dvou států,"
hlásané Li Tcheng-chuejem.
Příslušné orgány
čínské vlády jasně prohlásily,
že pokus tchajwanských separatistů realizovat
teorii "dvou států" v
"právní" formě je dokonce
ještě závažnější a
nebezpečnější krok k odtržení
a vážnou provokací mírového
sjednocení. Kdyby tento pokus byl
úspěšný, pak by pro Čínu
nebylo možné dosáhnout mírového
sjednocení. Boj proti tomuto pokusu vyvrcholil,
když Číňané doma i v
zahraničí jednoznačně odsoudili teorii
"dvou států", Velká
většina zemí ve světě znovu
potvrdila stanovisko podpory politiky jedné
Číny. Také vláda Spojených
států znovu prohlásila, že dál
zachovává politiku jedné Číny a
svůj závazek ve třech výše
uvedených směrech nepodporovat Tchaj-wan.
Tchajwanští představitelé nakonec byli
přinuceni oznámit, že neprovedou úpravy
"ústavy" a "zákonů" na
základě teorie "dvou států".
Přesto se však tchajwanští
separatisté dál různými formami
pokoušejí "de jure" odtrhnout Tchaj-wan
od Číny a to ve jménu
"Čínské republiky",
včetně "formulování nové
ústavy" nebo
"zákonodárstvím".
Zvlášť ostražitě je nutno sledovat
skutečnost, že tchajwanští
separatisté, jejichž cílem je
rozdělení Číny, neustále
intrikují proti čínsko-americkým
vztahům a provokují konflikty a konfrontace mezi
oběma zeměmi.
U
příležitosti vstupu do Nového roku 2000
pronesl projev čínský prezident Ťiang
Ce-min na setkání, uspořádaném
Čínským lidovým politickým
poradním shromážděním, 28. ledna
pak vystoupil s projevem náměstek předsedy
vlády Čchian Čchi-čen a navíc
Úřad pro záležitosti Tchaj-wanu a
Informační kancelář při
státní radě vydaly bílou knihu. Oba
projevy a vydaný dokument se setkaly s prudkou
reakcí na Tchaj-wanu a měly velký ohlas v
mezinárodním společenství. Vzbudily
také značnou pozornost masových
sdělovacích prostředků. V uvedených
projevech a dokumentu bylo dáno na srozuměnou,
že čínská vláda setrvává
na svých základních principech
"mírového sjednocení" a
"jedné země, dvou systémů,"
pokud jde o vztahy mezi oběma stranami Tchajwanské
úžiny a prosazování mírového
sjednocení vlasti pokračuje v realizaci
osmibodového návrhu prezidenta Ťiang Ce-mina
a dělá maximum pro sjednocení země.
Čínská vláda je zároveň
odhodlána a absolutně schopna uchovat jednotu
země, její suverenitu a územní
nedotknutelnost. Žádné síle nebude
dovoleno, aby v jakékoli formě odtrhla Tchaj-wan
od Číny.
Prezident
Ťiang Ce-min ve své řeči znovu
zdůraznil: "Vkládáme naděje do
představitelů Tchaj-wanu a ještě
více do lidu Tchaj-wanu." Zároveň vyzval
k dialogu a jednáním mezi oběma stranami,
založeném na principu jedné Číny,
jakmile k tomu uzrají podmínky.
Náměstek předsedy vlády
Čchian Čchi-čen podrobně rozvedl
otázky, o nichž by se mohlo jednat. Řekl,
že by to mohla být otázka formální
zakončení nepřátelství,
problematika přímých poštovních a
obchodních styků, leteckých a
námořních služeb pro lid na obou
stranách Tchajwanské úžiny, otázky
ekonomických a obchodních styků po
přijetí obou stran do Světové
obchodní organizace (WTO), problematika
mezinárodních ekonomických, kulturních a
společenských aktivit, slučitelných s
postavením Tchaj-wanu a otázky,
týkající se politického postavení
tchajwanských představitelů. Uvedené
podněty svědčí o tom, že
čínská vláda vždy má na mysli
budoucí dialog a jednání mezi oběma
stranami a že dělá maximum pro to, aby byly
zahrnuty všechny důležité problémy,
před kterými stojí lid a
představitelé Tchaj-wanu v dialogu a
jednáních obou stran. Jakmile k tomu dozrají
podmínky, pevninská Čína je
připravena obnovit jednání,
založená na principu jedné
Číny.
Úřad
pro záležitosti Tchaj-wanu a Informační
kancelář při státní radě
vydaly 21. února 2000 bílou knihu, nazvanou
"Princip jedné Číny a tchajwanská
otázka". Jedná se o závažný
dokument, jenž poskytuje mezinárodnímu
společenství další informace k principu
jedné Číny a politice čínské
vlády po publikování bílé knihy pod
názvem "Tchajwanská otázka a
sjednocení Číny" v srpnu 1993. Nová
bílá kniha podrobněji vysvětluje,
proč ve světě existuje pouze jedna
Čína a jaké jsou právní a
teoretická východiska pro toto
konstatování. Zároveň systematicky a
podrobně osvětluje princip jedné
Číny, stanoviska a politiku čínské
vlády, odhaluje všechny druhy záminek
"dvou států," hlásaných
tchajwanskými separatisty a opakuje
čínské stanovisko jedné Číny,
vždy zastávané v mezinárodních
vztazích. Bílá kniha poukazuje na to, že
fakta prokazují, že Tchajwanskou úžinu
stále sužuje vážná krize.
Čínská vláda, vedena snahou chránit
zájmy čínského lidu, včetně
zájmů tchajwanských krajanů, a snahou
uchovat mír a rozvoj asijsko-tichomořské
oblasti, vytrvale prosazuje princip "mírového
sjednocení", princip "jedna země, dva
systémy" a osmibodový návrh
čínského prezidenta Ťiang Ce-mina na
řešení celé záležitosti.
Čínská vláda udělá i v
budoucnu maximum pro mírové sjednocení
země. Pokud by však došlo k
odtržení Tchaj-wanu od Číny pod
jakýmkoli názvem, nebo kdyby došlo k
obsazení Tchaj-wanu zahraničními
vojenskými silami a tchajwanští
představitelé by odmítali mírové
řešení problému jednáními,
čínská vláda bude donucena přijmout
všechna příslušná
opatření, včetně
případného nasazení ozbrojených
sil, k uhájení čínské suverenity a
územní nedotknutelnosti, a realizovat
sjednocení vlasti. Čínská vláda a
čínský lid jsou odhodláni a schopni
uhájit státní suverenitu a územní
celistvost, a nikdy nebudou provádět a tolerovat
politiku ústupků nebo jen nečinně
sledovat jakýkoli pokus odtrhnout Tchaj-wan od
Číny. Všechny pokusy oddělit Tchaj-wan
od Číny jsou odsouzeny k nezdaru.
Bílá kniha uvádí,
že Čína má historii 5 000 let.
Čínský lid žil a mnohonásobně
vzrostl na tomto území, kde se už věky
mísí všechny etnické skupiny. Ty v
průběhu doby rozvinuly obrovskou soudržnost a
znají hodnotu střežené a
chráněné jednoty.
Konečně pak bílá kniha
konstatuje, že čínská vláda
úspěšně obnovila čínská
suverénní práva nad Hongkongem a Macaem,
že lid celé Číny dychtí po tom, aby
došlo k vyřešení tchajwanské
otázky a aby se uskutečnilo úplné
sjednocení země, jakmile to bude možné.
Nemohou připustit, aby se řešení
tchajwanské otázky neustále odkládalo.
Pevně věříme, že úplného
sjednocení země se dosáhne
společným úsilím všeho
čínského lidu, včetně
tchajwanských krajanů a v zahraničí
žijících Číňanů.
Ve zprávě vlády,
předložené při zahájení
třetího zasedání 9.
Všečínského
shromáždění lidových
zástupců, předseda vlády Ču
Žung-ti zdůraznil, že čínská
vláda nebude nečinně přihlížet
separatistickým aktivitám,
směřujících k podkopání
suverenity a územní nedotknutelnosti
Číny, jakými je obhajování teorie
"dvou států" nebo
"nezávislosti Tchaj-wanu". Při
tiskové konferenci v průběhu
zasedání předseda vlády Ču
Žung-ti poukázal na to, že volby na
Tchaj-wanu byly místními volbami a tím byly
záležitostí tchajwanského lidu.
"Nebudeme do nich zasahovat," řekl.
"Musíme však jasně říci,
že ať přijde k moci kdokoli, absolutně
nesmí pro Tchaj-wan navrhnout jakoukoli formu
nezávislosti. Takové je naše stanovisko,
reprezentující hlas 1 miliardy a 250 milionů
čínského lidu. Principy, které jsme
vždy vytrvale prosazovali pro řešení
tchajwanské otázky, jsou 'mírové
sjednocení' a 'jedna země, dva systémy.'
Neslibujeme však, že se vzdáváme
použití ozbrojených sil. Podporujeme
každého, kdo souhlasí s politikou jedné
Číny a jsme připraveni s ním jednat.
Můžeme diskutovat o jakémkoli problému a
můžeme udělat ústupky. Pokud však
jednající inklinuje k tchajwanské
nezávislosti, pak nedosáhne ničeho
dobrého."
-
18.
března 2000 se uskutečnily volby
představitele Tchajwanské oblasti.
Vítězem byl vyhlášen Čen
Šuei-pian z Demokratické pokrokové strany
Tchaj-wanu, který získal 39.3 % hlasů. James
Soong z Nezávislé strany získal 36.84 %
hlasů a Lien Čan z Kuomintangu 23.1 % hlasů.
Večer 18. března 2000 Úřad pro
záležitosti Tchaj-wanu a Informační
kancelář při státní radě
vydaly prohlášení, týkající se
nově zvoleného představitele Tchaj-wanu. V
něm se pravilo, že ve světě existuje
pouze jedna Čína a Tchaj-wan je
neoddělitelnou součást
čínského území. Volby
tchajwanského představitele nemohou změnit
skutečnost, že Tchaj-wan je
součástí čínského
teritoria.
Prohlášení zdůraznilo, že
naprosto nezbytným předpokladem mírového
sjednocení je princip jedné Číny.
"Tchajwanská nezávislost" v
jakékoli formě nebude v žádném
případě připuštěna. Pokud jde
o nového představitele Tchaj-wanu, v
prohlášení se praví: "Budeme
sledovat jeho slova a skutky, počkáme a
uvidíme, kam hodlá vést vztahy přes
Tchajwanskou úžinu."
Prohlášení zároveň
zdůraznilo, že Čína má zájem
na výměně názorů na
vzájemné vztahy a mírové sjednocení
s různými tchajwanskými stranami,
organizacemi a osobnostmi, které zastávají
princip jedné Číny. Praví se v něm:
"Obracíme se na naše tchajwanské
krajany, aby se k nám připojili v úsilí
o udržení státní suverenity a
územní celistvosti a při ochraně
základních zájmů čínského
lidu a abychom společně vyvinuli úsilí
na úplné sjednocení vlasti."
Když se 18. března 2000
Kuomintangu nepodařilo prosadit svůj kurz při
výměně představitele Tchajwanské
oblasti, tchajwanští občané ostře
požadovali, aby Li Tcheng-chuej odstoupil z vedení
strany a ten byl 24. března donucen oznámit svou
rezignaci na funkci předsedy Kuomintangu.
ZVLÁŠTNÍ
ADMINISTRATIVNÍ OBLAST HONGKONG (ZAO Hongkong)
Oblast Hongkongu se
rozprostírá na jihovýchodním
pobřeží Číny a východně
od ústí Perlové řeky a sousedí s
městem Šen-čen (zvláštní
ekonomická zóna) v provincii Kuang-tung.
Sestává z poloostrova Kowloon s přilehlou
částí pevniny zvanou Nová
území (Sin-ťie), ostrova Hongkong a
dalšími ostrovy při čínském
pobřeží a ostrůvky v
Jihočínském moři. Celková rozloha
oblasti je 1 092 km2 a čínským
územím je od starověku.
Hongkong okupovala po Opiové válce v
r.1840 Velká Británie. Na základě
společné čínsko-britské deklarace,
podepsané 19.12.1984, 1.července 1997 se konalo
slavnostní předání Hongkongu
Číně, čímž byla obnovena
čínská suverenita nad tímto
územím a splnilo se dlouho
očekávané přání
čínského lidu. Zároveň byla
utvořena Zvláštní administrativní
oblast ČLR Hongkong. Začal platit
základní zákon Zvláštní
administrativní oblasti Hongkong, přijatý v
dubnu 1990 na 3.zasedání sedmého
Všečínského
shromáždění lidových
zástupců.
Tento
základní zákon jasně stanovuje a
definuje zvláštnosti vysokého stupně
autonomie a politický, ekonomický, kulturní a
vzdělávací systém ZAO Hongkong.
Čínská vláda tak realizuje princip
politiky "jedné země, dvou
systémů," princip "správy Hongkongu
obyvateli Hongkongu" a princip "vysokého
stupně autonomie." Princip "jedné
země, dvou systémů" se vztahuje ke
skutečnosti, že v Číně,
sjednocené zemi, pevninská část
praktikuje socialistický systém a Hongkong
dosavadní kapitalistický systém,
přičemž způsob života nebude
změněn 50 let. "Správa Hongkongu
obyvateli Hongkongu" znamená, že ZAO Hongkong
má svoji vlastní správu a
ústřední orgány ČLR nevyšlou
do ZAO představitele, kteří by zaujali
místní oficiální posty.
"Vysoký stupeň autonomie" znamená,
že až na zahraniční
záležitosti a záležitosti
národní obrany, spravované
ústředními vládními orgány,
ZAO Hongkong bude požívat plná
rozhodovací práva v záležitostech,
které spadají do jurisdikce autonomie
včetně zákonodárné a
výkonné moci a nezávislé pravomoci
soudní.
Vysoký
stupeň autonomie ZAO Hongkong se projevuje
následovně:
1.
ústřední orgány nemohou zasahovat do
záležitostí, které spadají do
autonomních práv ZAO
2. vláda ZAO má konečné slovo
v záležitostech, spadajících do
autonomní jurisdikce, jak jsou obsaženy v
základním zákonu, a neobrací se na
ústřední orgány se
žádostí o schválení
3. vláda ZAO má právo, v
rámci ustanovení základního zákona,
rozhodnout, jakými prostředky bude své
pravomoci a funkce vykonávat.
MACAO
Rozprostírá se při
ústí Perlové řeky do
Jihočínského moře, 60 kilometrů
západně od Hongkongu. Tvoří ho
poloostrov Macao a dva ostrůvky Taipa a Coloane a
sousedí s provincií Kuang-tung. Na území
23,5 km2 žije asi 450 000 obyvatel. Také Macao
bylo součástí čínského
území od starověku. Formálně se
stalo součástí Číny ve
3.stol.před n.l., kdy bylo začleněno do
okresu Faniu prefektury Nan-chaj. Později se stalo
částí okresu Siang-šan
(nynější město Čong-šan). V
roce 1553 Portugalci podplatili místní
vládní úředníky v Kvan-tongu a
získali povolení kotvit v přístavu Macao
a obchodovat. V roce 1557 se začali usazovat v
okolí. V období po Opiové válce r.1840
Portugalci využili slabosti vlády dynastie
Čching a zmocnili se sousedních ostrovů Taipa
a Coloane. V roce 1887 donutila portugalská vláda
dynastii Čchingů, aby podepsali návrh smlouvy
o čínsko-portugalském setkání a
následně poté v Pekingu
čínsko-portugalskou smlouvu, která
ustanovovala, že "Portugalsko bude spravovat Macao
a přilehlé oblasti na věky jako
kterékoli jiné jím ovládané
území." Od té doby Portugalsko okupovalo
Macao.
Čínský lid
tyto nerovnoprávné smlouvy nikdy neuznal.
Výsledkem dlouhodobého úsilí vlády
ČLR o změnu tohoto stavu bylo v roce 1987
parafování společného
čínsko-portugalského
prohlášení o tom, že 20.12.1999
obnoví ČLR svou suverenitu nad Macaem. To se stalo
a čínská vláda obdobně jako v
případě Hongkongu také zde
uplatňuje principy "jedna země, dva
systémy," "správa Macaa obyvateli
Macaa" a "vysoký stupeň
autonomie."
NEJVĚTŠÍ
MĚSTA
V Číně
je nyní 668 měst, z nichž 12 má
každé přes 2 miliony obyvatel, 22 má 1-2
miliony obyvatel, 47 půl až 1 milion, 205 od 200
do 500 tisíc a 382 méně než 200
tisíc obyvatel.
Peking je
hlavním městem ČLR, má 7.23 milionu
obyvatel a je pod přímou správou
ústřední vlády. Není jen
politickým centrem státu, ale také centrem
kulturním, vědeckým a
vzdělávacím a klíčovou
dopravní křižovatkou. Rozkládá se
na okraji Velké čínské nížiny
a od západu, severu a východu je chráněn
horami. Díky pekingskému kontinentálnímu
podnebí má čtyři velice
rozdílná roční období:
krátké jaro, deštivé a vlhké
léto, dlouhou a studenou zimu a velice
příjemný podzim.
Město Peking má víc než 3000
let dlouhou historii a hlavním městem se
poprvé stal již před 830 roky.
Jednotlivé vládnoucí dynastie zde zanechaly
obrovské kulturní dědictví, takže
se město stalo pokladnicí čínské
kultury. Střed města tvoří
tzv.Zakázané město,
dřívější Císařský
palác, největší a nejlépe
udržovaný architektonický komplex na
světě a náměstí Nebeského
klidu (Tchien-an-men), pojmenované po Bráně
nebeského klidu, vstupní bráně do
Císařského paláce, symbolu Pekingu a
celé Číny (je i na státním znaku
ČLR). V Pekingu je řada významných
památek, výstavných chrámů a
nádherných parků a zahrad. V jižní
části města se nalézá Chrám
nebes, v němž císaři dynastie Ming a
Čching uctívali Nebesa a modlili se za dobrou
úrodu, na severozápadním okraji města je
Letní palác, největší
císařský park na světě. Asi 70 km
severozápadně od centra Pekingu se
nalézá u Osmi velkých pahorků
(Pa-ta-ling) nejnavštěvovanější
úsek jednoho z divů světa - Velká
čínská zeď a Hrobky mingských
císařů, největší komplex
císařských hrobek na světě.
Bývalý Císařský palác,
Velká čínská zeď a místo
objevení tzv.Pekingského člověka v
jeskyních nedaleko Pekingu jsou v seznamu
významných světových kulturních
památek mezinárodní organizace UNESCO.
Také moderní Peking je velice
atraktivním, prudce se rozvíjejícím
městem. Od roku 1949, kdy je Peking budovaný jako
hlavní město Čínské lidové
republiky, došlo k velkým změnám. V roce
1950 byly na náměstí Nebeského klidu
strženy východní a západní hradby a
jeho plocha se zvětšila z 11 na 40 hektarů.
Náměstí je lemováno mohutnými
moderními budovami včetně Paláce
lidových zástupců (parlamentu), Muzea
čínské historie a Muzea čínské
revoluce. Na náměstí se tyčí
Obelisk lidových hrdinů a za ním Mao
Ce-tungovo mauzoleum. K bouřlivému rozvoji
města došlo zvlášť v
posledních dvaceti letech, dnes tu je přes 200
prvotřídních hotelů a několik
desítek moderních nákupních center. Na
horizontu Pekingu se tyčí vysoké budovy
Čínské národní knihovny,
Centrální čínské televize, Centra
světového obchodu, Mezinárodního
výstavního centra, Čínského
divadla, Západního pekingské
nádraží. Výstavba
dálničních komunikací, které dnes
také spojují město s letištěm a s
Velkou čínskou zdí v Pa-ta-lingu, nový
sportovní komplex, postavený u
příležitosti Asijských sportovních
her, to vše starobylému městu
dodává nový punc modernosti. Jestliže se
na město zadíváte z vrcholku
Vyhlídkové hory (Ťingšan),
nalézající se při severním okraji
Zakázaného města, uvidíte, jak
malebné historické centrum města lemují
vysoké budovy a Pekingu se tak dostává
naprosto nové panorama.
Šanghaj je největším
čínským městem, žije v něm
9.43 milionu obyvatel a je také pod přímou
správou ústřední vlády. Má
velice výhodnou polohu: leží
přibližně uprostřed na
pobřeží Východočínského
moře při ústí řeky Jang-c'. Je
významným průmyslovým centrem a
přístavem a zaujímá velice
významné postavení v čínské
ekonomice. Vedle vysoce rozvinutého sektoru obchodu,
bankovnictví a stavby námořních
lodí jsou tu významné závody
hutnické, strojírenské a
loďařské, dál pak průmysl
chemický, elektrotechnický, textilní a
další odvětví lehkého
průmyslu. Zvlášť dynamicky se
rozvíjí nová městská zóna
Pchu-tung, která je od starého města - kde je
řada zajímavých historických
památek (např.Zahrada příjemného
odpočinku, Chrám jadeitového Buddhy) -
oddělena mohutnou řekou Chuang-pu, která se
tu vlévá do Jang-c'. Ze Šanghaje se
postupně stalo významné mezinárodní
ekonomické, bankovní a obchodní centrum a
moderní mezinárodní velkoměsto.
Tien-ťin je také městem
pod přímou správou ústřední
vlády. Leží asi 120 km na sever od Pekingu,
má 5.15 milionu obyvatel a je velkým
průmyslovým a komerčním centrem. Tiencin
je také důležitým
námořním přístavem a centrem
mezinárodního obchodu. Tradičně
silné postavení tu má
ocelářský, chemický,
strojírenský, textilní, papírenský
a potravinářský průmysl a nově se
rozvíjí hlavně loďařský a
automobilový průmysl, výroba traktorů,
hodinek, televizorů a kamer a výroba
pohonných hmot a umělých hnojiv.
Čchung-čching je
největším průmyslovým a
obchodním centrem jihozápadní Číny
pod přímou správou ústřední
vlády. Leží na horním toku řeky
Jang-c'na jejím soutoku s řekou Ťia-ling a
má 5.95 milionu obyvatel. Je důležitým
průmyslovým centrem s rozvinutým
ocelářským, chemickým,
strojírenským, automobilovým,
loďařským, textilním,
potravinářským a farmaceutickým
průmyslem. V současnosti zaujímá
Čchung-čchin stále
významnější postavení při
realizaci strategie urychlení rozvoje střední
a západní Číny a oblastí při
řece Jang-c', zvlášť pak v souvislosti s
jedinečnou přehradou Tři soutěsky,
budovanou od roku 1997.
Kuang-čou je hlavním městem
provincie Kuang-tung a leží při
ústí Perlové řeky do
Jihočínského moře. Má 4.11 milionu
obyvatel a je největší a
nejdůležitější branou do
jižní Číny. Odedávna tu
procházely důležité obchodní cesty
Jako nejstarší čínský obchodní
přístav je znám už z dob 200 let
př.n.l. a vždy tu mohly kotvit i
největší námořní lodě.
Dnes má námořní spojení s
celým světem a od roku 1957 se tu pravidelně
dvakrát ročně vždy na jaře a na
podzim koná mezinárodní veletrh s
exportními čínskými komoditami. V
souvislosti s charakterem Kuang-čou jako proslulým
turistickým centrem - v němž je mnoho
pozoruhodností (např.park Jue-siu se slavným
sousoším pěti kozlů, řada
chrámů, proslulý trh Čching-pching) - je
ve městě velké množství
moderních hotelů.
Si-an je hlavním městem provincie
Šen-si a největším městem v
severozápadní Číně s 2.68 miliony
obyvatel. Si-an je proslulé historické město,
které bylo výchozím bodem Hedvábné
cesty. Od 11.stol.př.n.l. bylo hlavním městem
mnoha dynastií a také se v něm a v jeho
okolí nalézá mnoho historických a
kulturních památek. Sem patří
prehistorická ves Panpcho a hlavně pak dnes
světoznámá terakotová armáda z
hrobky císaře Čchin Š'chuang-tiho,
objevená v roce 1974, v níž je na 7500 figur
vojáků v životní velikosti
včetně koní a vozů. Si-an je dnes
turistickým centrem, ale také prudce se
rozvíjející průmyslovou základnou,
známou svým strojírenským a
textilním průmyslem.
Wu-chan je hlavním městem
provincie Chu-pej a má 4.23 milionu obyvatel. Je
největším městem centrální
Číny s rozvinutým ocelářským,
strojírenským, loďařským,
textilním, chemickým a
potravinářským průmyslem. Leží
na středním toku řeky Jang-c'a tak je velice
důležitým centrem říční a
pozemní dopravy. Ve městě je několik
jezer, z nichž nejznámnější je
Východní jezero s desítkami pavilonů,
věží a vyhlídkových teras.
Šen-jang je hlavním
městem provincie Liao-ning a největším
městem na severovýchodě země s 4.23
miliony obyvatel. Nejvýznamnější
historickou památkou je Císařský
palác s bohatou muzejní expozicí. Město
je proslulé těžkým průmyslem, ale i
průmyslem strojírenským a elektrotechnickým.
